Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi
Kutnohorské Cukrářství Krab dospělo do Kristových let a loni v srpnu se přestěhovalo na novou adresu do nejpůvabnější části historického města. Pokračovatelé ságy cukrářského rodu, Alena Kailová s manželem, tím splnili přání zakladatele firmy a zároveň otevřeli pomyslné dveře rozvoji i novým výzvám.
Když vidím tu lákavou nádheru, bezpočet druhů, z nichž je obtížné si vybrat, napadá mě, že kořeny řemesla u vás musí sahat hodně hluboko.
Firmu na počátku 90. let založili moji rodiče, kteří do té doby pracovali v úplně jiných profesích. Ale děda byl cukrář a táta měl k oboru velmi silný vztah. I tak bylo zahájení výroby před 33 lety krokem do neznáma. Zaměstnalo celou rodinu včetně mě, tehdy dvanáctileté, a obou bratrů.
Tvrdá práce rodičů často vede děti ke vzdoru. Vám se ale stala inspirací…
Nejsem revoltující typ. To, že jsem se vyučila cukrářkou, přišlo spontánně. Touha umět ještě víc mě pak nasměrovala k dalšímu vzdělávání, v tuzemsku i v zahraničí. I takhle se asi rodí láska k řemeslu. Neumím si představit dělat něco jiného.
Cukrárna na Rejskově ulici je velmi vkusná, historické srdce města si stěží může přát vhodnější provozovnu. Přestěhování z původní adresy ale mnohé Kutnohoráky zaskočilo…
Ten dům koupil táta na přelomu milénia, bydleli jsme v něm. Prostory v přízemí od počátku určil pro cukrárnu, realizaci už ale nestihl. Loni se to sešlo s mojí touhou po novém impulsu: na původní adrese nebyly změny možné. Stálým zákazníkům jsme vyšli vstříc aspoň tím, že stěhování z místa na místo proběhlo bez přerušení provozu. V jeden den se napeklo na staré adrese a prodávalo už na nové, byl to heroický výkon. Ale přízeň zákazníků za takové výzvy stojí, bez ní by rozvoj nebyl možný. Moc za to děkuji, vnímám to i jako závazek.
Nemohu se vynadívat do vitrín. Kolik lidí za takovým množstvím práce stojí?
Včetně členů rodiny je nás deset. S výjimkou medovníku si děláme všechno sami, i sezónní věci jako je zmrzlina či pralinky, samozřejmě plus zakázky.
Jací jsou Češi zákazníci? Jsou hodně konzervativní?
Jdou s dobou, zvlášť v posledních dvou letech vnímáme příklon k novinkám. Klasika si sice pořád drží neotřesitelné pozice, ale dosud se nám nestalo, že bychom přišli s novinkou a museli ji stáhnout pro nezájem.
Platí zájem o novinky i u svateb?
Musíme být v obraze, sledujeme trendy. Přání zákazníka je svaté, my jsme tu od toho, abychom mu ho splnili co nejlépe. Můžeme radit a doporučovat, ale hlavní slovo je na něm. Za zásadní přitom považuji se s těmi lidmi sejít, intuice je nezastupitelný pomocník. Nemohla bych dělat třeba svatební dort bez osobního kontaktu, jen na základě nějaké virtuální objednávky. Ten den patří těm dvěma, oni se v tom dortu musí vidět, ne já.
A co speciality pro lidi s potravinovými omezeními?
Vycházíme vstříc nejen diabetikům a celiakům, ale také lidem s intolerancí laktózy. Pro ty jsem už „vymazlila“ dva druhy a chci se tomu dál věnovat. Těchto lidí dost přibývá.
Pořád se také mluví o škodlivosti cukru. Nemáte strach o budoucnost?
Že přemíra cukru škodí, s tím souhlasím. O obor jako takový ale strach nemám, touha po sladkém je člověku přirozená a není na ní nic špatného. Cukrařina nesmí ustrnout, musí hledat nové cesty. Že mají perspektivu, v současnosti ukazují třeba dorty. Léta vedly ty potahované marcipánovou hmotou. To je cukrová bomba. K mojí velké radosti se vrací obliba dortů zdobených krémem. Uvnitř ovoce, mascarpone či tvaroh. Žádané jsou i retro kousky, ale ten krém už není tradiční těžký máslový, je odlehčený a pořád z poctivých surovin. Tenhle kurs upřímně vítám.
Foto: Archiv Kutnohorské Cukrářství Krab, NYKO MEDIA
Buďte první! Přidejte komentář