Navzdory době, v níž menší města trápí absence odborníků všeho druhu a populace hrozivě stárne v důsledku odlivu mladých lidí, existují enklávy, v nichž je všechno naopak. Jednou takovou je Základní umělecká škola v Moravských Budějovicích i její pobočka v Jemnici. Ředitelka Mgr. Ivana Šotkovská se pokusila pátrat po příčinách tohoto neobvyklého jevu. Třeba v tom někdo najde inspiraci.
Řekněme nejdřív pár vět k historii školy…
Myšlenka na její založení přišla doslova pár měsíců po zrodu samostatného státu, v roce 1919, kdy vzniklo Pěvecké sdružení Foerster. Od slov k realizaci sice pak uběhlo dalších devět let, ale i tak jsme jednou z nejstarších uměleckých škol v regionu. Za dva roky oslavíme sto let.
Je tedy na místě připomenout zásadní jména.
Určitě k nim patří klíčová osobnost prvních desetiletí, dlouholetý ředitel školy Váša Holub. Letos nás opustil dlouholetý ředitel, mimo jiné zakladatel jemnické pobočky, Jindřich Pečta. A nelze nezmínit mého předchůdce Zdeňka Plačka, díky kterému tu máme úspěšné varhanní oddělení. Těch jmen je ale celá řada a určitě se k nim při oslavách výročí vrátíme.
Pojďme k dnešku. V poslední dekádě jste prošli neskutečnou proměnou, která mě zajímá. Za prvé: v čase, kdy všichni pláčou, že ubývá dětí, jste vy museli navýšit kapacitu. A ani ta nestačí.
To je pravda. Dlouhodobě se potýkáme, a to jak v Moravských Budějovicích, tak v Jemnici, s velkým převisem zájmu. V roce 2021 se podařilo zejména díky skvělému přístupu obou měst k prostorovému zajištění zvýšit kapacitní strop z 280 dětí na 350, tedy o plnou čtvrtinu. Ani tak ale nedokážeme přijmout všechny děti. Třeba letos jsme ze 130 přihlášených mohli vzít necelou polovinu.
To musí být těžké dilema.
My jsme řešení našli. Při škole jsme založili spolek rodičů a přátel školy ART, který je pro nadané děti, jež nemohly být z kapacitních důvodů přijaty do školy. Aktuálně je jich tam asi padesát.
Čím si tak vysoký zájem vysvětlujete?
Máme dobré jméno, pořádáme kolem 80 akcí za rok, což je s prázdninovou přestávkou osm akcí do měsíce. Velmi dbáme na kvalitu a úroveň našich akcí, a to je zřejmě příčinou velkého zájmu. Máme moderní vybavení prostorové i nástrojové a snažíme se držet krok s novými výukovými trendy.
K tomu jste v uplynulých letech podstatně rozšířili studijní zaměření – tedy výběr konkrétních hudebních nástrojů. Kde na to škola na periferii vzala potřebné pedagogy?
Dílem je v tom kus štěstí, ale šli jsme tomu také dlouhodobě naproti. Dojíždění k nám je totiž dost velký problém, od všech center jsme daleko. Kantory jsme si tak začali vychovávat a už sklízíme ovoce. Náš 24-členný pedagogický sbor postupně omlazují i naši absolventi, kteří se k nám vrací a nezřídka pomáhají na částečný úvazek ještě před dokončením vysoké školy. Asi je jim tu dobře, je fakt, že pedagogický sbor je tu skvělý.
Máte na to nějaký speciální recept?
Těžko říct. Sama to přičítám tomu, že jako úzký kolektiv se spoustou aktivit nemůžeme praktikovat hru na vlastním písečku. Jsme malá škola a bez vzájemné spolupráce se neobejdeme, nikdo se k nikomu nemůže otočit zády.
Osobně se přitom snažím pedagogům vyjít vstříc, pokud si budují i vlastní uměleckou kariéru (a takových tu máme dost a jsme na ně hrdí), a oni za to na oplátku vycházejí vstříc škole. Učitelé souběžně působí v Moravských Budějovicích i na pobočce v Jemnici, která je rovnocennou součástí celku. Propojením pedagogů hudebního a výtvarného oboru vznikají zajímavé audiovizuální projekty a ta spolupráce je přitom dobrovolná, spontánní.
Ráda bych se aspoň letem světem dotkla vašich dalších výjimečností. Na první dobrou – varhanní oddělení.
Jeho založení bylo velkým snem mého předchůdce, sám byl varhaníkem v kostele sv. Jiljí. Právě on dokázal našetřit na první nástroj, který se i díky dotační pomoci Kraje Vysočina podařilo zakoupit v roce 2010. O dva roky později už se varhany začaly vyučovat samostatně a přišel obrovský boom zájmu mladých, z něhož vzešlo devět studentů – konzervatoristů.
Někteří z nich jsou již součástí našeho pedagogického sboru. V současnosti zde máme dva mladé varhaníky, kteří vzdělávají nejen žáky, ale od letoška organizují i varhanní kurzy pro širokou veřejnost. Ráda dodám, že oba mají za sebou úspěšnou účast v mezinárodních soutěžích, kde obsazují přední příčky a jsou velmi vyhledávaní. V uplynulém školním roce jsme měli na celostátním klání ZUŠek nejmladší účastnici ve hře na varhany. Je důležité to zmínit, protože ti učitelé jsou nejen skvělými hudebníky, ale dokážou k tomu nadchnout i žáky.
Další chlouba, výtvarný obor…
O jeho aktivitách by se dalo mluvit hodiny. Vedou ho dvě absolventky Fakulty výtvarných umění brněnského VUT. Jsem moc ráda, že tyto umělkyně s vlastní kariérou jsou součástí našeho týmu. Vedle jejich akčnosti a odvahy je úžasný jejich styl práce s dětmi. Vedou je ke zvládnutí „klasického řemesla” a k pochopení toho, proč je to nenahraditelné, a zároveň jim dopřávají prostor pro tvůrčí volnost.
Žáci musí i v digitálním světě ovládat tradiční techniky, ale mají k dispozici i moderní vybavení v oblasti digitálních technologií. Jedním z pozoruhodných výsledků tohoto přístupu je série předchozích let, kdy studenti naší školy získávali stipendium v rámci Akademie uměleckých talentů MenART. Je to prestižní věc, dvojice pedagog – talentovaný žák spolu tvoří pod dohledem některého z proslulých profesionálů. Do jednoho ročníku se vejde zhruba desítka dvojic ze škol celé republiky, naši to dokázali hned třikrát.
Nesmíme zapomenout na jednu horkou novinku, nahrávací studio.
Na to jsem hrozně pyšná, máme ho od loňska. Jde o špičkově vybavené pracoviště. Díky tomu jsme mohli otevřít nové studijní zaměření s názvem elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba. Prostory ale neslouží jen muzikantům, umožňují také spolupráci s výtvarným oborem, kdy třeba výtvarníci zhotoví animovaný film a další studenti ho doplní o různé zvuky a ruchy. Místnosti jsou dokonale odhlučněné, práce probíhaly pod taktovkou profesionálů. Předpokládáme, že studio bude možné časem nabízet k využití i pro zájemce zvenčí.
Měly bychom se zmínit ještě o souborové činnosti – té už ostatně tleskali i v Praze.
To bylo na pozvání senátorky Hany Žákové. Dechový soubor (J)Elita band se sólovými zpěvačkami vystoupil loni ve Valdštejnských zahradách. Navzdory čtyřicetistupňovému vedru to bylo nádherné, povedlo se, mělo to skvělý ohlas. Orchestr už existuje patnáct let a je postavený tak, aby nebyl závislý na jedné generaci. Starší hráči táhnou mladší.
Kromě (J)Elita bandu na škole působí i další orchestr Jelítka, který je skvělým startem do světa společného hraní. Nemohu nezmínit naše pěvecké sbory – v Moravských Budějovicích jsou to Kapky, které jsou nedílnou součástí života ve městě a letos oslavily dvacet let své činnosti.
Jeho přípravkou je ZUŠkáček, kam mohou chodit děti od pěti let. Starší žáci mohou navštěvovat komorní sbor Glottis (A)llegrando. V Jemnici je součástí kulturního života náš sbor Jeřabina, jehož přípravkou je Hudebníček pro ty nejmenší. Kromě těchto souborů a sborů na škole pracuje ještě mnoho dalších komorních seskupení, které je možno slyšet a vidět na našich akcích, na které jste srdečně zváni.
Rozvoj vzdělávání i dalších oblastí v Moravských Budějovicích je i tématem rozhovoru s hejtmanem Kraje Vysočina Martinem Kuklou.
FOTO: archiv ZUŠ Moravské Budějovice
Komentáře nejsou povoleny.