V Proseči-Obořišti nedaleko Pelhřimova je rozlehlý park, ve kterém stojí starobylý a dobře udržovaný zámek. A v tom zámku spokojeně žije na sedm desítek babiček a dědečků. Sídlí tam totiž Domov důchodců Proseč-Obořiště. Jedná se o menší domov, kde si personál klade za cíl, aby se v něm klienti opravdu cítili co nejvíce doma a vládla tam pohodová atmosféra. O životě na zámku a rozmanitých aktivitách, které pro své seniory domov pořádá, hovoří ředitel organizace Richard Havel.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Jak se domovu důchodců funguje v prostorách starobylého zámku?
Dobře, leč někdy trochu složitěji. V době, kdy se zámky stavěly, se jaksi nepočítalo s tím, že jednou budou fungovat pro účely sociálních služeb. Za minulého režimu tento trend začal, dnes už se od něj ustupuje a staví se nové budovy přímo na míru. Leckdy je obtížné skloubit potřeby seniorů s možnostmi památkově chráněného objektu, ale zatím se nám vždy podařilo najít nějaké rozumné řešení. Neměnili bychom. Zámek má svou nezaměnitelnou atmosféru, do které se snažíme vnést co nejvíce domácké pohody a pohodlí pro naše klienty.
A daří se vám to?
Samozřejmě, nic není stoprocentní, ale ze zpětné vazby od samotných klientů vím, že jsou spokojeni. Tím, že jsme domov menšího ražení o sedmdesáti lůžkách, jsme schopni každému z obyvatel věnovat opravdu dostatek individuální péče v závislosti na jeho potřebách. Naší snahou je udržet seniory co nejvíce soběstačné. Všichni rádi tráví čas v zámeckém parku, kde se mohou procházet nebo posedět na lavičce a relaxovat.
Pokud vím, tak zámecký park nevyužívají pouze obyvatelé domova, ale je i volně přístupný.
Ano. Park rádi navštěvují i lidé z obce a okolí. S oblibou se tu procházejí maminky s kočárky, potkáte tu cyklisty i turisty. Naši klienti se s kolemjdoucími často dají do řeči a park je taková milá součást společenského života našeho domova. Nedávno jsme tu měli tradiční pouť, která je každoročně hojně navštěvovaná a všichni se na ni těší a náramně si ji užijí.
Jakými dalšími aktivitami kromě pouti domov ožívá?
Chodí nás navštěvovat děti z mateřské a základní školy v Nové Cerekvi, které si pro seniory připravují kulturní program. Vždy má velký úspěch. Pořádáme i pravidelné bohoslužby, a to i v kapličce, která k zámku náleží. A taky mezi nás několikrát do roka zavítá paní Michaela Chábová se svými pejsky cvičenými na canisterapii.
Když už je řeč o zvířatech, venkovské zázemí domova přímo vybízí k zemí domova přímo vybízí k tomu i nějaká chovat…
Však také chováme. Máme hejno slepiček liliputek a partu čtyř morčátek. O zvířátka se sám stará jeden z našich klientů a radost z nich má celý kolektiv. Všichni rádi chodí pomazlit morčátka a pozorovat slepice. Velkou událostí bývá, když se nám vylíhnou kuřátka. To sestřičky mláďata berou ukázat i nechodícím klientům upoutaným na lůžko a je úžasné, jaký úsměv na tváři dokáže vykouzlit malé kuřátko. Takže ano, i zvířátka jsou nedílnou součástí našeho domova.
Pořádáte pro klienty, kterým to zdravotní stav dovolí, i výlety mimo domov?
Samozřejmě. Nejžádanější jsou výlety, které končí návštěvou hospůdky. Patříme tedy k pravidelným návštěvníkům zvěřinových hodů v Želivě. Často s klienty jezdíme i do kaváren, kde si dají něco dobrého, poklábosí a změní prostředí. Snažíme se seniorům i přes jejich zdravotní či pohybová omezení život co nejvíce zpříjemnit a zpestřit.
Máte tedy spoustu klientů, kteří mají o volnočasové vyžití zájem…
Ano, i když už nejsou úplně soběstační, pořád si umí život užívat. Máme jednoho klienta, kterému je už sto let a stále se zajímá o okolní dění, je společenský a moc rád hraje na harmoniku.
Máte nějaká přání pro domov do dalších let?
Přál bych si, aby se nám i nadále dařilo to, co dosud – tvořit pohodový domov pro naše klienty a zachovat si co největší soběstačnost v podobě vlastní kuchyně a prádelny. A taky mít kolem sebe stále tým fajn kolegů – pečovatelek, sestřiček, sociálních pracovnic, kuchařek, pradlen, uklízeček a údržbářů, bez kterých by se nám tak dobře nevedlo. Ti mají na již zmíněné spokojenosti klientů lví podíl. A za to jim patří velký dík.
Foto: Archiv Domov důchodců Proseč – Obořiště
Buďte první! Přidejte komentář