Lesní školka JOHANKA se nachází v Pravíkově u Kamenice nad Lipou. Manželé Martin a Martina Hofrovi zde na 40 hektarech už pátým rokem navazují na historii, která sahá až do 60. let minulého století. Svého času to bylo jedno z největších lesnických středisek v tehdejším Československu. Zatímco dříve bylo zaměřené výhradně na sazenice lesních dřevin, před časem přibyla trvalková školka, která je doménou Martiny Hofrové. Zákazníci mohou vybírat ze zhruba 700 druhů trvalek, přičemž sortiment se často obměňuje. Firma nabízí v obou střediskách velkoobchodní i maloobchodní prodej. Zákazníci do JOHANKY přijíždějí vybírat osobně, ale nakupovat lze i přes e-shop. Zasílané květiny jim dokonce umí před expedicí na přání nafotit. Zásilková služba je doručí do 24 hodin. „Naše rostliny už mají něco za sebou. U nás zažívají zcela přirozené podmínky jako je mráz, přísušky i přemokření. A když si to vybojují a tu zimu přežijí, tak jsou to opravdu silné, odolné kytky,“ vysvětluje Martina Hofrová.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Blíží se podzim, je vhodné si v tomto období něco vysadit na zahradě?
S podzimem přichází úplně ideální sezona na sázení trvalek. Ty lze sice sázet celoročně, ale po létě jsou rostliny hezky narostlé, mají krásný kořenový bal. U nás je v prodeji 95 procent rostlin již jednou přezimovaných, takže své „místo na slunci“, jak s kolegyněmi říkáme, si již zasloužily.
To, že kytky zvládly zimu na Vysočině, je důležité?
Jsem přesvědčená, že ano. U nás rostliny přezimují tak, jak je to v zahradách přirozené – zažívají mráz, přísušky i přemokření. A když si to vybojují a tu zimu přežijí, tak jsou to opravdu silné, odolné kytky, které my pak od jara prodáváme. U nás jarní sezóna začíná díky vysoké nadmořské výšce o pár týdnů později, než v jiných školkách.
Tedy žádné skleníkové chudinky…
Asi bych nepoužila slovo chudinky, naopak, rostliny z vytápěných skleníků jsou brzy zjara krásné. Naše rostliny se teprve probouzí v okamžiku, kdy jiné e-shopy již rostliny plně expedují, což je pro nás trochu handicap. Jsme školka, většina našich rostlin roste v květináčku devět krát devět centimetrů, což je klasická velikost pro realizátory zahrad. My našim klientům rádi říkáme pravdu, že u nás rostliny zažívají „macešské zacházení”. Není pravidelná ranní zálivka, zaléváme vodou z vlastního rybníka. Samozřejmě, že je nenecháme úplně uschnout, ale že bychom je rozmazlovali, to tedy určitě ne. (úsměv) Výhodou takových rostlin je, že když je potom zasadíte do zahrady, kde dostávají tu adekvátní péči, tak zažívají obrovský „boom”. Najednou mají dost místa pro růst, velmi dobře se ujímají a za pár týdnů jsou opravdu nádherné. Máme již bohatou zpětnou vazbu od klientů, kdy se jim mnohdy zdá, že kytka umře, a pak je překvapí v celé své kráse. Klienti nám píšou, volají, nebo nás osobně navštíví během prázdninových cest a dozvídáme se, že z rostlin zasazených na podzim jim na jaře obrazily bez problémů všechny. Tito klienti se k nám opakovaně vracejí a nakupují již s absolutní důvěrou, což je pro nás doklad toho, že naše filozofie nerozmazlování funguje.
V nabídce máte stovky trvalek. Dokážete poradit, kam s kážete poradit, kam s nimi a jak se o jak se o ně starat?
Někde se tím chlubí, že poradenství je u nich přidaná hodnota, my ale lidem radíme úplně samozřejmě. Umíme sestavit i celý záhon. Často přijde zákazník, má vyfocenou zahradu, zná rozměry a neví si úplně rady, jak prostor osázet. My si uděláme na zemi plošku, nanosíme s kolegyní rostliny, uspořádáme podle velikosti a barev, takže záhon sestavíme na místě. Respektujeme při tom samozřejmě stanovištní podmínky. Klient si stavbu záhonu vyfotí a doma již má čeho se chytit a záhon si zhotoví sám. Takto jsme schopni udělat třeba i trvalkovou výsadbu na hřbitov. Máme na to krásné chryzantémy, astry a další podzimní květiny, a také trvalky, které jsou okrasné svým listem.
A pomáháte lidem s výsadbou?
To bohužel ještě ne, na to nemáme v současné době lidi. Ale samozřejmě, že to umíme domluvit přes spolupracující realizátory, kteří od nás berou rostliny a náš sadební materiál znají. Dá se říct, že to v případě potřeby umíme celé zařídit na klíč. Máme taky spřátelenou paní architektku, která dělá návrhy veřejných prostor i soukromých zahrad, má obdivuhodnou praxi a skvělé výsledky. Klient od ní dostane osazovací plán a u nás si objedná rostliny, které v něm má. Ten plán je totiž složený z rostlin z našeho sortimentu a klient se od nás dočká i individuální zvýhodněné cenové nabídky. Velkou přidanou hodnotou je, že rostliny sežene na jednom místě. Je to určitě lepší, než objíždět pět šest zahradnictví, a na několika místech dělat jen částečné objednávky, abyste sehnali přesně ty kultivary, které jsou v návrhu. Kdo někdy sháněl a kompletoval trvalky na větší záhon, ví o čem mluvím.
Dodáváte do zahrad i stromy?
Samozřejmě. JOHANKA je i nadále především lesní školkou. Na 40 hektarech ročně vyprodukujeme zhruba 12 milionů lesních sazenic. Manželovo lesní středisko je nadále hlavní tahoun naší firmy. Ale moje mnohem menší trvalkové středisko má tu ambici se na to lesní dotáhnout. (smích) Co se týká oblíbených ovocných stromů, ty zatím nenabízíme, ale dokážeme je sehnat a poradit. Školkaři se mezi sebou znají a víme, kde mají kvalitní stromky a kde je naopak raději nebrat… Rádi doporučujeme výpěstky naší konkurence, pokud máme sami dobrou zkušenost.
Jaký je rozdíl mezi školkou a klasickým zahradnictvím?
Zahradnictví mají obvykle většinu rostlin z přeprodeje, dostanete tam i nádoby, substráty a všemožné doplňky. Odnesete si velký květináč s krásně narostlou kytkou. Jako největší nešvar vidím rostliny nakoupené v Holandsku, kde kytky rostou ve vytápěných halách a řádně je prohnojí. Do prodejní velikosti vyroste taková rostlina za třetinu doby co u nás v přirozených podmínkách. A vy ji pak zhýčkanou zasadíte na Vysočině, kde má přežít zimu. Ne vždy to vyjde. Nutno ovšem podotknout, že kvalitní zahradnictví a zahradnická centra se dnes snaží nakupovat rostliny z české produkce. A to je trend, který je rozhodně správný. Horší bývá přístup hobbymarketů. My si ve školce všechno děláme sami, od semenaření rostlin z naší matečnice přes řízkování po výsevy rostlin. Kytičky nám vyrůstají od semínka do prodejní velikosti. Což je asi ten nejhlavnější rozdíl mezi školkou a zahradnictvím.
A co, když se nedaří?
Velmi často se něco nedaří. (smích) Když nepřezimuje pár rostlin z jedné skupiny, je to normální. Když nepřežije zimu celá skupina, tak si řekneme: Fajn, to se nám nepovedlo, nebo tahle kytka není na Vysočinu vhodná, a jdeme od toho. Protože děláme odolné rostliny a nemůžeme s klidným svědomím prodat kytku, u které si nejsme jisti její kvalitou. My jsme zkusili například pěstování populárního kavylu (Stipa) a svíčkovců (Gaura). Po první zimě jsem pochopila, že tyto prérijní rostliny v naší nadmořské výšce a podle naší filozofie jednoduše nepůjdou. Takže jsme je škrtli ze sortimentu pro „nespolehlivost”. Mimochodem, také se snažíme, jako zodpovědní školkaři, vyhýbat invazivním druhům rostlin a přidali jsme se k výzvě ČZU v Praze „Pěstuj bezpečně – nepodporuj invazní druhy“.
Jak jste se vůbec s manželem dostali k lesní a trvalkové školce?
Manžel se několik let pohyboval v oblasti těžby dřeva. Po kůrovcové kalamitě pořídil zanedbanou lesní školku a znovu ji postavil na nohy, aby do toho lesa zase něco vracel. Já jsem vzděláním učitelka francouzštiny. Synovi ve dvou letech diagnostikovali chronické autoimunitní onemocnění, a tak úplně nejde chodit do klasického zaměstnání. Můj manžel mi před pár lety řekl: Koupil jsem ti pár kytiček. Byla to malá trvalková školka, která končila a on její sortiment komplet odkoupil. Začala jsem se tomu věnovat a úplně mě to pohltilo a svou práci dělám s nadšením. Líbí se mi, že mi pod rukama něco vzniká, člověk dělá něco hmatatelného a vidí výsledky. Přes den se věnuji synovi a „rýpu se v hlíně”, řeším nezbytné provozní záležitosti, které patří ke každodennímu chodu střediska. Po večerech a nocích se věnuji administrativě, plním e-shop texty a fotografiemi rostlin, co si sami fotíme, řeším objednávky, velkoobchodní poptávky a odpovídám na e-maily. Bez toho nadšení by tato práce opravdu dělat nešla.
Foto: Archiv Lesní školka JOHANKA
Buďte první! Přidejte komentář