Je to již několik let, kdy Tamara Pecková usedla do křesla ředitelky příspěvkové organizace Kultura Žďár, aby tak vzala na svá bedra nejen Městské divadlo ve Žďáře, ale také Dům kultury, Kino Vysočina a Galerii ve Staré radnici. Bývalá členka souboru Divadla Petra Bezruče, rozhlasová moderátorka či tisková mluvčí nemocnice v Novém Městě na Moravě tak vstoupila do nové profesní role, kde na ni čekala výzva, se kterou se za svou dosavadní kariéru ještě nesetkala. V této funkci se vedle nesporných rétorických a organizačních schopností musela „poprat“ také s řadou byrokratických, technických a personálních skutečností, které tato funkce představuje a které byly pro ni novou výzvou.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
S jakými pocity jste 1. ledna roku 2022 vstupovala do své kanceláře zde v Domě kultury?
Pocity to byly smíšené. Funkci jsem převzala v době, kdy byla v poslední fázi covidová krize, kultura stála, její budoucnost byla stále nejistá, dramaturgie divadel i koncertů prakticky neexistovala, protože se pouze odsouvaly nasmlouvané neproběhnuté koncerty a divadelní představení, kino hrálo značně pofiderně, navíc s rozestupy mezi sedadly, bez občerstvení a tak dále. Navíc jsem se musela seznámit s celou problematikou fungování příspěvkové organizace, směrnicemi, technickým a provozním stavem mně svěřených budov, energetickou zátěží, personalistikou a množstvím dalších věcí, které jsem v předchozích zaměstnáních neřešila, či za ně alespoň nebyla zodpovědná.
A jak jste se s tím vyrovnala?
Myslím, že můj největší přínos do začátku byl ten, že jsem do toho šla odhodlaná a s nadšením, čímž jsem snad „nakazila“ i své spolupracovníky, kteří po dvou letech bez kultury již byli trochu skeptičtí. Myslím, že jsme si hned od začátku všichni lidsky i pracovně sedli a začali pracovat na restartu kultury v našem městě. Za pochodu jsem se pak učila byrokratickou část mé profese. Myslím, že se nám poměrně rychle podařilo všechny provozy kulturně stabilizovat, přijít s novými podněty a realizovat je.
Prozradíte nám, které to byly?
Po odbavení nasmlouvaných akcí jsme se zamysleli nad novou dramaturgií a rozhodli se, že například v oblasti divadla budeme posouvat laťku diváckého vkusu o stupínek výše, rozšíříme předplatitelské skupiny a budeme dělat i více představení mimo předplatné, abychom umožnili možnost návštěvy divadla více návštěvníkům, kteří jinak nechtějí chodit do divadla pravidelně. Dnes již máme čtyři divadelní předplatitelské skupiny, včetně skupiny pro seniory, jednu dětskou s nedělními pohádkami pro nejmenší a tři školní dopolední skupiny. Mimo to i několik představení pro širokou veřejnost. K tomu se nám podařila kompletní rekonstrukce hlediště v divadle a jeho další modernizace.
Chápu, že divadlo je váš druhý domov. Ale co ostatní provozy?
Jedeme od začátku, krok po kroku. Námi spravované budovy jsou po stavební stránce nikdy nekončící příběh, jehož hlavním režisérem je hlavně vedení města. S ním koordinujeme všechny kroky a priority. My upozorňujeme hlavně na ukazatele, které mohou ohrozit naši přímou činnost. Proto jsme například avizovali výměnu projektoru v kině a ve spolupráci s městem zakoupili nový, laserový. Pořídili jsme i zvukovou aparaturu do Domu kultury, abychom mohli odbavit po zvukové stránce nejen naše akce, ale i akce pronajímatelů a zároveň ozvučit vlastními silami i klubové a externí akce. Proto jsme také na operativní leasing pořídili firemní dodávku, kterou můžete vidět jezdit po městě s naším sloganem Kultura Žďár – ta nejlepší část dne.
Je vaše dramaturgie odlišná od jiných organizací v regionu? Čím?
Každé město je specifické a jedinečné. I kulturní domy, divadla či kina nemusí v konkrétním městě řídit jedna městská firma, ale mohou být například v rukách soukromých subjektů. Také velmi záleží na kupní síle regionu nebo akademickém zázemí. Zda je například ve městě nějaká vysoká škola, která zaručí návštěvnost diváků mimo region, a to hlavně ve všední dny. Tato skupina v našem městě chybí, a proto je zde těžké pracovat například s klubovou koncertní scénou. Nicméně naše filozofie je v podstatě jednoduchá. Chceme, aby každý občan města se zájmem o kulturu mohl vidět drtivou část dobrých divadelních představení, filmových premiér a koncertů, aniž by za nimi musel cestovat jinam. A to v dobré kvalitě a s diváckým i technickým zabezpečením 21. století. A to se nám, myslím, daří. A k tomu chceme udržet a rozvíjet programové akce, které jsou čistě v naší produkci. A pokud možno přidávat další.
Můžeme být konkrétnější v tom, na co se tedy Žďár nad Sázavou může těšit?
Podařilo se nám zachovat a udržet jeden z nejstarších hudebních festivalů v republice – Horácký džbánek, jehož návštěvnost a štábní kultura jde rok od roku nahoru. Zavedli jsme tradici jarního brunche na Farských humnech s doprovodnými kapelami, festival místních kapel Pilák fest s gastro ochutnávkami od cizinců žijících v našem městě, tradiční je i Žďárský letňák za Domem kultury. Určitě musím zmínit celorepublikovou unikátní akci Festival vzdělávání, jarní a adventní velkolepý Fler a další eventy. Úzce spolupracujeme s městem i našimi komerčním partnery, kterým máme oboustranně co nabídnout.
A plány do budoucna?
Těch je tolik, že na to jeden život ředitelky nestačí. Práce není hotová, dokud není hotová. A plány na papíře ještě nic neznamenají. Já se snažím chovat k činnosti naší organizace a jejich budovám stejně jako by to byl můj dům a rodinný rozpočet. Doma také nemůžete vybírat nábytek, když vám teče do střechy. Ani nemůžete jet na dovolenou, když dlužíte za nájem. Nebo tedy můžete, ale někde se to zákonitě projeví. Ale s tím, co máme, se můžeme domov vždy snažit udělat hezčí, zajímavější, kreativnější, postupně ho zvelebovat. Můžeme mít sny, vize, snažit se na ně získat finance, spolupracovníky a posunovat je dál. A o to se budu snažit vždycky i jako ředitelka Kultury Žďár.
Foto: NYKO MEDIA, Kultura Žďár
Buďte první! Přidejte komentář