Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Dobrovolnou organizací je Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v České republice (SVOL), které má sídlo v Pelhřimově. To sdružuje vlastníky a správce nestátních lesních majetků. Jeho vizí jsou zdravé a prosperující lesy i pro příští generace. „Členům poskytujeme odborné poradenství, metodickou i právní pomoc a také další vzdělávání,“ říká předseda sdružení Jiří Svoboda.
Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v církevních lesů v ČR je dobro ČR je dobrovolnou organizací. Jaký byl důvod jeho vzniku?
Jedná se o poměrně starou záležitost. Zkraje devadesátých let minulého století, brzy po restitucích, vzniklo jako Sdružení vlastníků obecních lesů. Obce totiž tenkrát neměly zkušenosti s tím, jak s majetkem nakládat. Postupně se k tomu přidaly soukromé osoby a nakonec také církevní lesy poté, co proběhly církevní restituce.
Jaké je poslání této organizace?
V první řadě hájení zájmů vlastníků lesů v jakémkoliv smyslu. Dále veškeré možné legislativní kroky či změny na národní i evropské úrovni. Pak je tu významná informační role, protože v této oblasti neustále probíhá významný tok informací nejen o hospodaření, ale i o nových postupech. A je tu i významná společenská role, protože pořádáme různé akce, zájezdy, přednášky a semináře, které mají i kulturní přesah. Je důležité, aby si vlastníci lesů mohli napřímo předávat své zkušenosti.
Nakolik legislativní proces zasahuje do vaší práce? Velice významně.
Sledujeme všechny legislativní kroky, protože nás výrazně ovlivňují. Třeba aktuálně nám spoustu problémů přináší nařízení proti odlesňování. Musíme sledovat velké množství předpisů, které se dotýkají lesnictví a zde je v Česku obrovská přeregulovanost, co se legislativy týká. Týká se nás řada zákonů ze souvisejících oblastí, o vodách, o ochraně přírody, o pozemních komunikacích, liniových stavbách,…
Chápu to správně, že členem SVOL se může stát kdokoliv, kdo zde vlastní nějaký les?
Přesně tak, v podstatě kdokoliv, kdo není státní institucí. Jedinou podmínkou je být vlastníkem lesa, popřípadě pachtýřem, jehož v Česku zákon staví takřka na rovinu s majitelem.
České lesy prošly v posledních letech velkými změnami, především v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. V jakém jsou aktuálně stavu a jak vidíte jejich budoucnost?
Ta jizva se hojí poměrně rychle, možná až nečekaně rychle. V této chvíli už kalamita nějak odeznívá, je, řekněme, v klidovém stadiu. Změna krajiny je samozřejmě významná, protože celá řada lokalit, které jsme znali, je nahrazena jinými kulturami a malými stromky. Pokud jde o ekonomiku, tam to bude trvat déle, než les opět začne majitelům něco vracet.
Po této zkušenosti, nakolik se vlastně dá v tomto směru lesy obnovovat tak, aby se něco podobného neopakovalo?
Všichni určitě vnímáme klimatickou změnu, ať už je vyvolaná čímkoliv. Z ní musíme vycházet, i když nikdy nebudeme mít dostatek informací, abychom se mohli rozhodnout se stoprocentní jistotou, že to bude dobře. Naši předchůdci také sázeli smrky v dobré víře, že tehdejší klima tu bude navěky. My dnes místo nich dáváme duby a věříme, že to bude správné. Jdeme nějakou cestou, ale můžeme se mýlit, to je prostě realita. Spíše mě do jisté míry děsí jiná skutečnost.
O kterou se jedná?
Přemíra regulace a velký tlak ze strany veřejnosti, aby zásahy do lesů byly co nejmenší. Většina lidí žije ve městech, je tak odtržená do reality lesa a přírody a myslí si tudíž, že když v nich přestaneme hospodařit, bude to pro ně lepší. Přitom my umíme naplňovat požadavky společnosti ve smyslu produkce dřeva, plodů, ale i s ohledem na rekreaci a hlavně šetrně ke všem společenstvům, které v lese žijí. My tak musíme vstupovat do tohoto konfliktu a mám obavu, že nás jednou společnost donutí přestat takto hospodařit.
Foto: Archiv SVOL
Buďte první! Přidejte komentář