Jiří Urban se se sruby seznámil zcela náhodně skrz fotku v časopise. Dřevostavby ho zaujaly natolik, že se sám rozhodl věnovat jejich budování. Sbíral cenné zkušenosti v zahraničí. Doma v Čechách pak založil úspěšnou firmu Sruby Urban, která už za dobu své existence dala vzniknout téměř stovce srubů.
Jak jste se dostal k výstavbě srubů?
Ve 23 letech jsem otevřel reklamní časopis Stihl a vybíral tehdy pilu na těžbu dřeva v lese. A na pozadí fotografie byl rozestavěný srub. Úplně mne to dostalo. Jak je možné poskládat na sebe stromy a bydlet v nich? Okamžitě jsem začal shánět informace a možnosti, kde se sruby naučit stavět.
Jak se u vás srubařství vyvíjelo od myšlenky k činům?
Dosti se mi hodila praxe z lesa. Pilu jsem vnímal jako prodlouženou ruku, která byla připravena psát příběhy srubů vlastním rukopisem. Jenže na přelomu tisíciletí byla technologie srubařské výroby v Česku v plenkách a vnitřně jsem cítil, že chci za moře. Kanada, USA, kamkoliv.A jel jste?
Přihlásil jsem se do kurzu Roberta Chamberse, celosvětově uznávané ikony výuky srubařiny. U nás jsem měl za sebou půlroční zkušenost ve firmě OK Pyrus a díky tomu mne odmítl se slovy: „Základy už máš, domluv se s bratry Ackermannovými v Coloradu”. Robert doslova vytáhl červené eso z rukávu na stůl. No nevezměte takovou kartu, že? Ackermann handcrafted loghomes byla menší rodinná firma se sídlem v Carbondale, městečku v horách obklopeném čtyřtisícovými vrcholky Skalistých hor a do Aspenu co by kamenem dohodil.
Pouze jsem následoval Boží vůli, hlas srdce a měl tu skvělou možnost učit se od těch nejlepších.
Co jste si z této srubařské stáže odnesl?
Jeden a půl roku mi dalo proniknout do tajů kvalitní srubařiny. Je to, jako když se mechanik z garáže na okraji města ocitne v týmu F1. Bavilo mne to, hltal jsem vše, zapisoval postupy a dělal si vlastní názory na jednotlivé operace. Díky této zkušenosti bylo po návratu možné začít vlastní business.
Kde všude jste čerpal zkušenosti a inspiraci?
USA byla první škola. Po návratu jsem nabral první zakázky díky článku v časopisu Reflex a rok spolupracoval s Johnem Kissem, Kanaďanem, který se přistěhoval do Česka k rodině. Předtím pracoval pro srubařskou firmu v Britské Kolumbii se zaměřením na vývoz do Japonska. John mne naučil mnoho triků, měl trochu jiný přístup než Ackermann, a tak jsem si nakonec vytvořil svůj vlastní styl, kterému věřím dodnes.
Kolik srubů už jste postavil?
Aktuálně už ono číslo šplhá k devadesátce.
Pracujete pouze v rámci České republiky, nebo jezdíte stavět i do zahraničí?
Máme několik realizací v Rakousku, Linz, Salcburk a rovněž jsme stavěli srub pro Johna v nádherné lokalitě Hallstatt poblíž stejnojmenného horského jezera. Kanadský srubař s patnáctiletou praxí svěří srub české firmě? To prostě potěší…
Jaké oblíbenosti se sruby v Čechách těší?
Sruby se přibližně od roku 1996 v Čechách postupně zabydlely. Mají zde svoje pevné místo, byť na mnohých úřadech a kancelářích územního plánování se křečovitě těmto nádherným stavbám brání. Nejčastěji se slovy: „Srub je nepůvodní stavba, patří do Kanady, nám se tady nelíbí”.
Zde bych rád decentně zmínil fakta. Všichni jsme kdysi bydleli ve srubech či obdobných stavbách ze dřeva. Akorát jsme na to pozapomněli. Mnohem dříve, než přišel kámen, beton, cihla a polystyren. Takže se o původní stavbu jedná. Samozřejmě srub potřebuje adekvátní místo, kam zapadne a splyne s krajinou.
O to nepochopitelnější jsou případy povolení stavby v satelitní zástavbě a ve stejném regionu následné bránění povolit srub postavit v lese. Ano, čtete dobře.
Dá se nějaká země považovat za srubovou velmoc?
Tak určitě Kanada, USA, Rusko, to jsou ty hlavní. Německo má svoji tradici a spoustu skvělých srubařských firem. Dále samozřejmě Polsko, Ukrajina včetně pobaltských a severských států. Sruby prostě mají dlouholetou tradici, která přetrvává navěky. A do Ameriky řemeslo dovezli přistěhovalci, takže kořeny srubařiny pocházejí tak jako tak z Evropy.
Jaké výhody a nevýhody přináší bydlení ve srubu?
Dovolím si začít nevýhodami, jelikož jsou v menšině. Jediná nevýhoda spočívá v omezení umístění srubu v rámci okrajových částí intravilánu (zastavěné území obce a plochy, které jsou určené k další zástavbě) a stejně tak omezeném počtu extravilánu (nezastavěná a nesouvisle zástavbou dotčená část obce či katastrálního území), kde bývá omezena výstavba jako taková.
Nicméně jsou místa a lokality, kam srub patří, a to je fajn. Výhody bydlení v domě z masivu jsou všeobecně zažité. Výměna vzduchu, regulace jeho vlhkosti a celková energie proudící z kdysi živého materiálu je svým složením a charakteristikou na míle vzdálená jakýmkoliv pokusům jej nahradit v podobě „moderních trendů”. Není zastaralejšího a současně nejmodernějšího stavebního materiálu než dřevo.
Proč by si lidé měli k bydlení zvolit právě srub?
Je to jen pro ty, kteří se podepíší pod výše uvedená fakta. A je zbytečné to jakkoliv dál rozvádět. Kdo pochopil, již bydlí. Kdo uvažuje, bydlet bude. Nemohou být všichni zdraví a v pohodě jen díky obklopení se dřevem. Za druhé světové války byly lazarety dřevěné a zděné. V těch dřevěných byla šance přežít stejné zranění ve stejné věkové skupině o padesát procent vyšší. To hovoří za vše.
A pokud se pro srub lidé rozhodnou, proč by si k jeho výstavbě měli vybrat právě Sruby Urban?
Volíte-li Sruby Urban, volíte jistotu v provedení jednotlivých detailů, které ovlivňují tepelnou pohodu v zimě a ochlazování v létě. Důležité je zvolit vhodnou lokalitu. Vrcholky kopců, byť poskytují skvělý výhled, nejsou úplně top lokalitou pro srub.
Zde nachází uplatnění spíše konstrukce Post and Beam, která je namísto rohových spojů podepřena sloupy. No, a pak umět přesně specifikovat vaše představy o domově, co od něj čekáte. Jsme tu od toho, abychom vám je splnili. Je to naše poslání.
Plánujete stavbu domu, ale sruby nejsou přesně váš styl? Mrkněte i na nabídku stavebního materiálu a realizaci hrubých staveb u třebíčské firmy In-stav.
FOTO: archiv Sruby Urban
Komentáře nejsou povoleny.