Samotný název napovídá, o co se stará společnost Městské lesy Jaroměř, s. r. o. Podrobnosti prozradil její jednatel Ing. Zdeněk Melša.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Můžete v krátkosti představit společnost Městské lesy Jaroměř?
Naším zřizovatelem je město Jaroměř. Staráme se tedy o lesní majetek, který je ve vlastnictví města, stejně tak i o pozemky, které jsme nakoupili. Znamená to komplexní péči o les od malých stromků až po ty velké, od pěstební činnosti po těžbu dříví. Máme v péči i rybníky a na části lesního majetku máme pronajatou honitbu, kde se provádí lov zvěře.
Hlavní náplň vaší činnosti je tedy jednoznačná…
Je tomu tak, je to lesní hospodaření. Jsme ovšem schopní nabídnout i poradenskou činnost drobným vlastníkům lesa v okolí, případně i výkup dřeva, pokud mají zájem. Rovněž tak, pokud je zájem o změny majetku, mohou se na nás obracet s nabídkami, když chtějí prodat les či zemědělskou půdu. Jsme schopni nabídnout cenu.
Jakým způsobem veškeré popsané služby zajišťujete?
V tomto se od podobných městských společností poněkud odlišujeme. Naši společnost tvořím jen já a dva hajní, jsme v podstatě technicko – hospodářští pracovníci. Veškeré dělnické práce řešíme dodavatelsky místními živnostníky, které najímáme, především na pěstební činnost, která se nedá nahradit mechanizací. Těžební činnost většího rozsahu zajišťujeme prostřednictvím specializovaných lesnických firem. Pokud nás někdo osloví, můžeme opět poskytnout reference a doporučit tyto osoby, jde nám především o dobrou kvalitu práce.
Co je v současné době na péči o lesní porosty obecně nejnáročnější?
V tuto chvíli starost o porosty do čtyřiceti let věku, kde formujeme našimi zásahy budoucí podobu lesa. Ať už od jeho založení, přes výběr dřevinné skladby po ovlivnění v prvních prořezávkách a probírkách, kde cílíme na vhodnou druhovou skladbu a stabilitu porostu. To je v tuto chvíli nejdůležitější. Historicky zde totiž proběhly kalamity na poměrně značné ploše, ať již větrná nebo kůrovcová.
Podoba kůrovcové kalamity se zde nějakým způsobem lišila od jiných koutů země?
Po silném větru v roce 2017, kdy spadlo během chvíle přibližně 120 hektarů lesa, přišla následně s tím kůrovcová kalamita. Ta postupně postihla vinou velkého sucha i ty části lesů, které nebyly postihnuty větrem. Od roku 2021 ale docházelo každým rokem ke snížení kůrovcových těžeb. V minulém roce jsme takto odtěžili už jenom 30 kubíků dřeva.
Pro kterou variantu nápravy, respektiove obnovy jste se rozhodli v Jaroměři?
Pokud se jednalo o velké kalamitní plochy, došlo k umělé obnově lesa. Většinou jsme opět volili smrk s tím, že do oplocenek jsme umístili i meliorační a zpevňující dřeviny, zejména dub, buk a jedli. Na kalamitních plochách byly ponechané výstavky jako modřín či borovice, z nich docházelo k masivní přirozené obnově tam, kde se třeba umělé zalesnění tolik nepovedlo. Dále plochy doplnila bříza, osika či javor.
Smrků jste se tedy ale nevzdali?
To ne, ten bude dál hlavní hospodářskou dřevinou, z dalších pak borovice a modřín. Lesy se snažíme tvořit druhově pestré a vertikálně rozrůzněné. Naším cílem je minimalizovat umělou obnovu. Jsme raději pro to, aby se šlo přirozenou cestou, pouze s doplněním melioračních dřevin. To je cesta, kterou se snažíme jít.
V jakém stavu jsou nyní lesy ve správě města Jaroměř po kalamitě?
Mohl bych říci, že už odezněla, ale vyhráno nemáme. Vzhledem k tomu, jak sucho dál trvá, musíme být pořád obezřetní, aby nám někde neujel vlak. Nemůžeme přes léto sedět se založenýma rukama, les je potřeba nadále hlídat. Dřeviny jsou v trvalém fyziologickém stresu, při zanedbání dokáže kůrovec rychle gradovat.
Důležitým tématem tohoto oboru posledních let je lesní pedagogika. Nakolik se jí věnujete?
Nejsme v ní tolik aktivní, což je dáno specifikem městských lesů Jaroměře. Hlavní lesní majetek se totiž nachází až přibližně deset kilometrů od města. Nemáme příměstské lesy na jeho okraji, kde by se nabízelo, aby k nám školy dorazily s dětmi pěšky. Jsme spíše zaměření na hospodářskou činnost. To ale neznamená, že bychom v tomto směru nic nedělali. Organizovali jsme sázení stromků pro veřejnost, ale odezva byla, řekněme, dost vlažná. Máme pro veřejnost v lese vybudovanou naučnou stezku. Jsem přesvědčený, že kdo do lesa přijít chce, ten si do něj cestu najde.
Důležitý je v tomto směru vztah široké veřejnosti k přírodě. Lepší se dle vašeho mínění v průběhu času, nebo spíše horší?
Je to o lidech. Někdo je všímavý a vnímavý, jiný vůbec. Někdo jde na houby a automaticky zaparkuje na kraji lesa, jiný naopak dojede autem až doprostřed lesa a nepřijde mu to vůbec zvláštní. To samé platí o odpadcích, s čím do lesa jdu, to si i odnesu. A myšlenku na oheň v lese či v jeho blízkosti by si lidé měli trvale zakázat! Podle mého je vztah k lesům ze strany společnosti stále stejný. Pokaždé, když se začne těžit, ozývá se řada lidí, že se les ničí. Přitom se jedná o normální hospodářskou činnost. Je podobná sklizni obilí, nad ní se však nikdo nepozastaví, kdežto, když se na nějakém místě jednou za sto let kácí, vypukne leckde pomalu panika.
Nakolik se do těchto procesů promítá častý rozpor mezi hledisky ekologickými a ekonomickými?
Les, který spravujeme, je převážně hospodářský. Jsou způsoby šetrnější k přírodě, na druhou stranu i ty intenzivní. Myslím, že my jsme nastavili směr šetrnější, i když se někdy nemusí každému takto jevit. Snažím se o udržitelné hospodářství, abych se mohl jednou ohlédnout zpět a říci si, že máme pěkný a zdravý les, který nese ekonomický zisk, ale současně s tím i ekologickou hodnotu. Jaroměřské lesy byly založeny jako hospodářské a nebyly nikdy bezzásahové. Pokud se dramaticky nezmění způsob využití obnovitelných zdrojů – dřevo je obnovitelný zdroj a měl by se využívat – jsou zde možnosti, jak vše dělat šetrně.
Pokud jde o péči i obnovu lesa, klíčová je zřejmě předvídatelnost, že?
To, co dnes sázíme, děláme na sto a více let dopředu. Tím pádem by tam předvídatelnost měla hrát nějakou roli. Podle mého jsme nyní na pomyslném rozhraní. Nevím, zda si někdo troufne tvrdit, jak se bude klima vyvíjet dál. Důležitá je pestrá druhová skladba lesa a pak také trošku přemýšlet nad mikroklimatem lesa. Pokud opět přilétne kůrovec, smrky zmizí, ale při dobré druhové skladbě v lese zůstane dub, buk, jedle či modřín a pořád to bude les, byť řidší. Nedojde k tak masivnímu odlesnění. Nemusíme se navíc bavit jen o kůrovci, je řada dalších škůdců, různé houby, hmyz či choroby, které se v současném globalizovaném světě šíří neuvěřitelně rychle. Co dříve trvalo dvacet či třicet let, to se dnes změní během roku či dvou. A jedná se o věci, které nejsme schopni ovlivnit. V tom je naše práce složitější.
Foto: Archiv Městské lesy Jaroměř
Komentáře nejsou povoleny.