Martina Kadlecová už 15 let dokazuje, že práce může měnit osudy – a někdy i zachraňovat život.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Když před patnácti lety zakládala firmu, neměla velký byznys plán. Měla zkušenost z věznice, porozumění lidským příběhům a jednoduchou otázku: Co když těm, kterým nikdo nechce dát šanci, ji někdo přece jen dá?
Dnes se její firma Semitam – v překladu z latiny „cesta“ – řadí mezi nejdéle fungující sociální podniky na Vysočině. Dává pracovní příležitost lidem se zdravotním handicapem, osobám po výkonu trestu, samoživitelkám i těm, kteří začínají znovu od úplného začátku.
Kdy jste si uvědomila, že vaše cesta povede právě k lidem se specifickými potřebami?
Vystudovala jsem speciální pedagogiku a celý život pracovala s lidmi, kteří potřebují větší podporu. Začínala jsem s dětmi ve vyrovnávacích třídách, později s dětmi s těžkým postižením. Deset let jsem působila ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Klasická cesta mě vlastně nikdy nelákala. Právě ženy ve věznici mi říkaly: „Nám nikdo šanci nedá.“ Odpovídala jsem: „Ale dá – když budete chtít.“ Na podzim 2011 jsem začala podnikat, letos slavíme 15 let.
Patříte tedy mezi první sociální podniky v regionu?
Na Vysočině určitě mezi nejstarší. Nejsme neziskovka, ale s. r. o. Žijeme z toho, co si vyděláme. Jako zaměstnavatel na chráněném trhu práce dostáváme příspěvek na mzdy lidí se zdravotním handicapem, jinak ale musíme obstát sami. Začátky byly těžké. Nespala jsem před výplatami, klienti platili i se zpožděním. Dnes je firma stabilní. A já jsem hrdá, že jsme vydrželi.
Komu dáváte šanci?
Na začátku to byli hlavně lidé s exekucemi a dluhy, často jen se základním vzděláním. Také samoživitelky. Lidé, kterým v dětství nikdo nevytvořil pracovní návyky. Dnes největší skupinu tvoří lidé se zdravotním handicapem – často kombinovaným, psychickým i fyzickým. A lidé propuštění z výkonu trestu. Mám sociální cítění, ale snažím se nikoho nelitovat, tím bych ničemu nepomohla. Musím nastavovat jasná pravidla. Někdo může říct, že jsem tvrdá, ale bez hranic to nejde. Ale věřím na druhé šance.
Co firmu drží ekonomicky?
Úklid ve firmách, bytových domech i domovech pro seniory. To nás živí. A pak je tu knihařská a tisková dílna – vazby, diáře, opravy knih. Díky ní chodíme do škol, na trhy a ukazujeme, že řemeslo má smysl. To nás těší.
Máte příběh, který vás zasáhl?
Máme zaměstnankyni Markétu z Jihlavy. Je kvadruplegička – hlava funguje skvěle, tělo bohužel ne. Nemohla sehnat práci. Zaměstnali jsme ji na správu sociálních sítí a psaní článků. Píše pomocí speciální myši, písmenko po písmenku. Jednou se mi svěřila, že jsme jí zachránili před sebevraždou. Že už měla plán. A tehdy si uvědomíte, že někdy nejde jen o výplatu. Jde o důvod vstát a nevzdat to.
„S paní ředitelkou jsem se seznámila tak, že ji pokousal můj pes. A takových přešlapů jsem měla víc. Přesto mi dala šanci. Ráda cestuju a za výplatu si vždycky pořídím nějaký pěkný výlet,“ říká Iveta, která v Semitam pracuje pět let.
„Je tady fajn kolektiv, neměnila bych. Mám invalidní důchod na záda. Jinde by mě nezaměstnali. Nedávno mi řekli, že se tam, kde uklízím, dá chodit v ponožkách. Dělá mě to šťastnou, že jsem ještě užitečná,“ dodává paní Hana.
Foto: Archiv Semitam
Komentáře nejsou povoleny.