Pod jednou střechou funguje poliklinika, domov pro seniory i terénní pečovatelská služba. Model, který je v České republice spíše výjimkou, ale v praxi dává hluboký smysl. O změnách, modernizaci, lidském přístupu i o tom, proč by lékař měl být především průvodcem, hovoří ředitelka MUDr. Kateřina Kolářová a vrchní sestra Tereza Mejzlíková, které působí ve vedení instituce necelé dva roky. Rozhovor se nesl v duchu pokory a vděčnosti, kterou obě dámy vyjadřovaly vůči svým kolegům. Nešlo jen o formální uznání, ale o opravdovou poklonu za jejich nasazení, ochotu a péči, díky nimž služby denně fungují na vysoké úrovni.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Paní ředitelko, vaše cesta k medicíně nebyla úplně přímočará. Co vás k ní nakonec přivedlo?
Kateřina Kolářová: Na gymnáziu jsem si vůbec nebyla jistá, že půjdu na medicínu. Myslela jsem si, že nejsem úplně studijní typ. Sport byl tehdy moje hlavní téma, a tak jsem nastoupila na Fakultu tělesné kultury. Až tam jsem se naplno setkala s anatomií a fyziologií na úrovni lékařské fakulty. A zjistila jsem, že mě to baví víc, než jsem si kdy myslela. Naopak jsem zápasila s atletikou, tak jsem si pro jistotu podala ještě přihlášku na medicínu do Brna – a nakonec jsem vystudovala obě vysoké školy souběžně. Praktické lékařství jsem si vybrala záměrně. Je široké, komplexní, dává prostor vidět člověka jako celek. A to je přístup, který zastávám dodnes. Ani pedagogický obor jsem zcela neopustila. Mé domovské pracoviště, soukromé ordinace na Mendlově náměstí a v Kampus Masarykovy univerzity, jsou školícím pracovištěm pro zdravotníky středních, nástavbových, vysokých škol i lékařů v atestačních oborech například onkologie či praktické lékařství. I to mi dává širší prostor pro zviditelnění a zatraktivnění polikliniky ve Velké Bíteši.
Dnes vedete zařízení, které spojuje tři oblasti – polikliniku, domov pro seniory a pečovatelskou službu. Je to spíše výhoda, nebo komplikace?
Kateřina Kolářová: Obojí. Je to organizačně náročné, ale dává to obrovský smysl. Propojenost zdravotní a sociální péče je budoucnost. A my ji máme přirozeně v jednom prostoru. Poliklinika zahrnuje městské ambulance – internu, praktického lékaře, kožní ambulanci, laboratoř i rentgenové pracoviště. Zároveň zde působí soukromí lékaři – například zubař, logopedie, alergologie, fyzioterapie, chirurgie, ortopedie či gynekologie. Naším cílem je tyto odbornosti podporovat a poskytovat jim vhodné zázemí.
Co se vám podařilo změnit nejrychleji po nástupu do funkce?
Tereza Mejzlíková: Zavedli jsme objednávkové systémy a elektronizaci provozu. Pro pacienty to znamená méně čekání, větší jistotu času a především individuální přístup. Pacient dnes není „číslo v čekárně“. Lékař má prostor věnovat mu dostatek času. To je v dnešní uspěchané době obrovská hodnota. Velký kus práce se podařilo zvládnout díky kontaktům paní ředitelky z vysoké školy a spolupráci se spřátelenými lékaři, kteří umožnili doplnění personálu. Pacienti velmi oceňují nejen tuto dostupnost, ale také zpřístupnění parkování a bezbariérový vstup, včetně úprav staré budovy tak, aby byla přístupná i klientům s omezenou mobilitou.
Kateřina Kolářová: Moderní zdravotnictví podle mě není jen o přístrojích, ale o postoji. Pokud vystupuji z pozice praktického lékaře, tak lékař by měl být průvodcem, nikoli autoritou, která rozhoduje bez dialogu. Člověk žije ve svém těle 24 hodin denně – a my mu máme pomoci se zorientovat, vysvětlit možnosti a respektovat jeho volbu. Celostní medicína má velký potenciál v řešení mnoha civilizačních onemocnění. Myslím, že i v tomto bychom my, zdravotníci, měli hledat směr a pochopení dané situace lidí, kteří přicházejí pro pomoc.
Obnášely novinky velké investice?
Kateřina Kolářová: Je důležité říct otevřeně, že některé investice – například v rámci pracoviště praktického lékaře a interny – byly pořízeny díky podpoře města. Za to patří městu poděkování, protože od úrovně podpory města se odvíjí rychlost rozvoje komplexní péče polikliniky. Velká část modernizace vznikla postupně díky aktivní práci našeho týmu, dobrému hospodaření a systematickému plánování. Nejde jen o samotné technické zázemí, ale o celkové nastavení provozu, personální stabilizaci, digitalizaci a zefektivnění procesů. Obnovili jsme diagnostické vybavení – například EKG, spirometrii či přístroje pro vyšetření spánkové apnoe. Posílili jsme personální oblast, nastavili nové postupy a investovali do prostředí tak, aby odpovídalo současným standardům. Modernizace pro nás není jednorázová akce, ale dlouhodobý proces. A já si velmi vážím toho, že zaměstnanci přijali změny jako příležitost, ne jako ohrožení. Uvědomuji si, že jsem v důsledku ve svých požadavcích velmi náročná a pacienta/klienta považuji za prioritu. Bez ochoty a profesionality veškerého personálu by žádná investice neměla skutečný dopad.
Jak se vám daří personálně? Zdravotnictví dnes řeší nedostatek lidí…
Kateřina Kolářová: Měli jsme výraznou personální obměnu, ale nebyla to „čistka“. Spíše přirozený vývoj – odchody do důchodu, nové posily. Důležité je vytvořit prostředí, kde si lidé váží své práce a za kvalitní práci svého týmu jsem pak ochotna se velmi razantně postavit. Individuální přístup platí nejen k pacientům, ale i k zaměstnancům. Snažíme se hledat spravedlivá řešení, která umožní skloubit práci a rodinu. A to se nám vrací v loajalitě i kvalitě péče.
Domov pro seniory je součástí stejné budovy. Co to v praxi znamená?
Tereza Mejzlíková: Máme 27 lůžek a zajišťujeme nepřetržitou zdravotní péči. Každý den je k dispozici lékař, 24 hodin denně slouží všeobecná sestra. Díky propojení s poliklinikou máme obrovskou výhodu – vlastní rentgen, laboratoř, internu i praktického lékaře. Když je klient dehydratovaný nebo potřebuje antibiotika, nemusíme ho automaticky převážet do nemocnice. Infuzní terapii či další léčbu zvládneme zde. Senior zůstává ve známém prostředí, mezi lidmi, které zná. To je obrovský rozdíl. Samozřejmě, pokud je stav vážný, spolupracujeme s nemocnicí. Ale mnoho situací dokážeme řešit sami. I proto je důležité udržet tyto provozní součásti v jednom celku, ve veřejném sektoru.
Jakou roli u vás hraje paliativní péče?
Kateřina Kolářová: Velmi důležitou. Absolvujeme specializovaný kurz paliativní péče pod záštitou ministerstva a chceme tuto oblast dál rozvíjet. Naším cílem je, aby závěr života byl důstojný. Bez zbytečné bolesti, bez převozů, bez napojování na přístroje, pokud to není v souladu s přáním klienta a rodiny. Paliativní péče je o respektu, klidu a lidskosti.
Druhá část vašich klientů je ale stále aktivní. Připravujete pro ně nějaký speciální program?
Tereza Mejzlíková: Máme dvě aktivizační pracovnice, které se klientům věnují každý den. Pořádáme hudební dopoledne, společné aktivity, sportovní dny, procházky, kvízy. Klienti mohou odcházet na víkendy domů nebo s rodinou do města. Je pro nás důležité, aby domov nebyl institucí, ale skutečným domovem.
Poslední částí vaší organizace je terénní pečovatelská služba. Proč je tak důležitá?
Kateřina Kolářová: Protože ideální scénář je, aby senior mohl zůstat doma. Ve svém prostředí, se svou rodinou, se svými věcmi.
Co všechno pracovníci pečovatelské služby zajišťují?
Tereza Mejzlíková: Rozsah péče je širší, než si lidé často představují. Každý klient má jinou situaci a jiné potřeby, a proto se i četnost návštěv odvíjí individuálně. Pracovníci pomáhají například s osobní hygienou a poskytují jednoduchou asistenci při běžných činnostech, dohlíží nad podáním a konzumací stravy včetně ohřevu jídla. Dále mohou pomoci s lehkým úklidem, kontrolou nad užíváním léků, nebo jen být přítomni, což je pro mnoho klientů velmi důležitá psychická a sociální podpora. Lidská přítomnost pracovníků totiž často pomáhá předcházet pocitu osamělosti a zajišťuje, že se klienti cítí bezpečně a důstojně.
Přesto je tato oblast často podceňovaná… Tereza Mejzlíková: Ano. Terén – ní pracovníci odvádějí nesmírně náročnou práci – fyzicky i psy – chicky. A přesto jsou často inančně nedocenění. My se snažíme v rámci možností vytvářet férové podmínky a podporu, ale systémově je to celostátní téma.
Jaká je vaše vize do budoucna pro všechny tyto služby – polikliniku, domovy pro seniory i pečovatelskou službu?
Kateřina Kolářová: Naším cílem je stabilizace, další zvyšování kvality a postupná modernizace všech našich prostorů. V budoucnu nás čeká rekonstrukce a rozšíření kapacity, aby bylo možné poskytovat péči ještě komfortněji a efektivněji. Největší vizí však zůstává, aby zdravotnictví a sociální služby měly lidskou tvář. Aby každý pacient, každý klient i každý zaměstnanec cítil respekt, bezpečí a podporu. Chceme, aby lidé, kteří k nám přicházejí, měli jistotu, že jejich potřeby jsou naslouchány, že péče je individuální a že se mohou spolehnout na lidský a zároveň profesionální přístup každého z našich pracovníků.
A právě všem kolegům ( i těm, kteří již v poliklinice z různých důvodů nepůsobí ) bych na závěr chtěla upřímně poděkovat za jejich každodenní nasazení. Když jsem před dvěma lety přebírala tuto funkci, bylo pro mě nejdůležitější zajistit, aby péče o pacienty byla na prvním místě, a vidím, že každý den se nám to daří díky úsilí celého týmu. Pravidelně se konají týdenní porady, na kterých se schází kompletní personál – od pracovníků úklidu, přes zdravotní sestry až po lékaře ze soukromého sektoru. Tyto porady umožňují všem sdílet zkušenosti, řešit provozní otázky a zajistit, že služby fungují hladce a efektivně. Ráda bych zde poděkovala všem pracovníkům jmenovitě s výčtem všech jednotlivých zásluh, prostor je ale omezený, a tak alespoň zvu na plánované prezentace jednotlivých pracovišť, které by se měly začít objevovat v příštím roce v rámci místních periodik. Každý vynaložil svůj čas, energii a úsilí, abychom se dostali na místo, kde jsme dnes, a já si toho velmi vážím.
Foto: NYKO MEDIA
Komentáře nejsou povoleny.