Začínal v Choťánkách u Poděbrad, dnes řídí miliardovou skupinu firem. Investuje do rozvoje města, vstoupil do komunální politiky a věří, že skutečný úspěch se pozná podle toho, co po vás zůstane. Pavel Louda otevřeně hovoří o byznysu, odpovědnosti i budoucnosti regionu.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Jste rodák z Poděbrad? Co pro vás dnes tohle město znamená – osobně i podnikatelsky?
Poděbrady jsou moje domovina! Žádné jiné místo na světě mi nemůže vynahradit vzpomínky z mládí, vzpomínky na školu a první platonické lásky. Vše, čeho jsem dosáhl, jsem dosáhl díky zázemí, které zde mám ve své rodině a přátelích. Naše podnikání má také své základy v Poděbradech, lépe řečeno v Choťánkách u Poděbrad, kde jsme postavili první prodejnu aut.
Dá se podle vás v Poděbradech podnikat „ve velkém“, nebo je to stále spíše regionální prostředí s určitými limity?
Naše podnikání a jeho rozvoj nebyl nikdy postaven čistě na Poděbradech. Právě první autosalon na konci dálnice do Hradce Králové v Choťánkách byl místem, kde jsme naše služby nabídli zákazníkům téměř z celé republiky. Tato cesta byla, a stále je, velmi frekventovaná. Když se nám dařilo a zbyly nějaké vydělané peníze, přišlo mi jako přirozené vracet je formou investic do našeho města. Když pak krachovaly poděbradské sklárny, hned mě napadlo, že je musíme zachránit. Neměl jsem hlubší znalosti o podnikání v tomto oboru, ale z mé rodiny tam několik lidí dříve pracovalo, a tak jsem si věřil. Našel jsem skvělé spolupracovníky, a nakonec jsme dosáhli znovuobnovení výroby. Tady asi poprvé jsem si uvědomil, jak jsou někteří lidé v Poděbradech zlí, a ne vždy je snadné podnikat na menším městě, kde se všichni znají. Pomluvy a fámy, že sklárnu zbořím, že tam postavím byty, se doposud nenaplnily. Na obnovu sklárny jsem tehdy neměl dostatek peněz, a tak jsem nabídl městu, abychom vytvořili společný podnik, který by mohl sklárnu zachránit. Toto bylo, i přes podporu tehdejšího starosty Jozefa Ďurčanského, zastupitelstvem odmítnuto. Musel jsem pak peníze shánět jinde, ale povedlo se to. Dnes jsem za to rád! Věřím, že přes ty zlé a závistivé lidi se najdou v Poděbradech i ti, kteří to ocení. Sklárna letos oslaví 150 let od svého založení v plné síle!
Co je podle vás největší výhoda podnikání právě v Poděbradech – a co naopak největší překážka?
Tady začnu asi odzadu. Největší překážkou pro všechny podnikatele v Poděbradech vnímám stavební úřad. Nejsou to ale jeho úředníci, ti jsou pracovití a ochotní. Je to poděbradská radnice, která se absolutně nestarala o rozvoj našeho města. Pověření lidé za rozvoj a územní plánování města za posledních 20 let neaktualizovali územní plán. Město má podle zákona 183/2006 Sb. nejméně jednou za 4 roky aktualizovat územní plán. Má docházet k vyhodnocení funkčnosti a zapracování potřeb rozvoje města. Nejedná se o požadavky občanů, ale o potřeby města vyplývající z jeho aktuálních potřeb. Proto máme nedostatek parkovacích míst, úzké ulice, nedostatečné plochy pro obchod, služby a drobnou výrobu. Celkově infrastruktura pokulhává za potřebou města. Toto se snažím změnit v komunální politice z pozice radního, jímž jsem od letošního roku. Jsem rád, že v nové koalici vzniklé v prosinci 2025 si toto všichni uvědomujeme. V současné době tak je připravována poprvé tato tolik potřebná velká změna územního plánu. Pro její zadání je dnes velice důležitý nový Strategický plán rozvoje Poděbrad do roku 2050, který je od prosince také schválen. Největší výhodou pro mě je hlavně poloha města nedaleko Prahy. Můžeme být a pracovat v krásném městě plném zeleně a krásné přírody okolo a zároveň kdykoli chceme, do hodiny můžeme být v Praze nebo na letišti. I opačným směrem to funguje, Poděbrady jsou krásné nejen na výlet, ale z Prahy k nám dojíždí i řada zaměstnanců.
Když jste v devadesátých letech začínal s autosalonem, měl jste už tehdy ambici vybudovat jednu z největších dealerských skupin v České republice?
Takto jsem tenkrát o tom rozhodně nepřemýšlel. Obchod ve službách jsem se učil od svého otce. Ten mi tenkrát řekl, že služba je od slova sloužit. Sloužit lidem. Celý život se tím řídím a snažím se, aby všichni naši zaměstnanci se tak chovali k našim zákazníkům. Tak se povedlo, že nás zákazníci vyhledávají a my se můžeme rozvíjet. Dnes už je to pochopitelně hlavně na mých spolupracovnících. A díky nim se to stále daří.
Co bylo v začátcích nejtěžší – a co vám nejvíce pomohlo vyrůst?
Nejtěžší pro mne bylo, když ve druhém roce našeho podnikání prodělal můj otec mozkovou příhodu a ochrnul na půlku těla. Naštěstí mi mohl dále radit, a tak mi hodně pomohl.
Kam se dnes podle vás automobilový trh posouvá?
Je budoucností elektromobilita, digitalizace, nebo změna přístupu k vlastnictví aut? Toto je téma na celý článek. Když bych to ale shrnul, tak elektromobilita bude pohánět tak 1/3 aut, ty další dvě třetiny budou poháněné benzínem nebo naftou a pravděpodobně často ve spojení s nějakou baterkou, jako hybrid s dostatečným dojezdem. Sdílení aut je také na pořadu dne a bude čím dál žádanější i na malých městech. Je to nejlevnější způsob dopravy autem, neboť platíte náklady vozu jen, když jej potřebujete, ne když vám stojí před domem. To, co bude také jistě nové, jsou robotické taxi. Ty budou autonomním způsobem dopravy zejména ve velkých aglomeracích, kde to bude dovolovat systém komunikací. A úplně sci-fi z dnešního pohledu se může stát autonomní přeprava drony. Uvidíme.
Jak složité je prosadit nový model mobility na českém trhu, který je historicky silně orientovaný na vlastnictví?
Já myslím, že se to děje samo. S novou generací klesá potřeba hromadit majetek, a naopak cílem mladých lidi je dnes snaha užívat si života, cestovat, a to jde ruku v ruce s nastavením poměru mezi prací a volným časem.
Věnujete se i developmentu. Měl by podle vás mít podnikatel odpovědnost za to, jak jeho město roste a jak vypadá?
Určitě ano. Bohužel, dnes to tak v Poděbradech nebývá zvykem. Pozemky se rozparcelují na co nejmenší, aby prodejní cena byla co nejvyšší, ulice se udělají tak úzké, jak jen to jde, obslouží pouze domy developera a následný rozvoj pak není možný. Při výstavbě v centru města se nevyžaduje od developera budovat v přízemí prostory pro veřejnost – obchody, služby a podobně. Od developerů není vyžadována v dostatečné míře spoluúčast na vyvolaných investicích (sítě, komunikace, veřejný prostor atp.).
Jakým způsobem jste se této odpovědnosti chopil vy osobně?
V našich projektech vždy dbáme na dostatek místa pro zeleň a veřejný prostor. Krásný příklad je náš Dům Kolonáda na promenádě. Podařilo se nám zachovat a dotvořit staletou lipovou alej v ulici Hellichova, čímž se dopravně propojila ulice Studentská s náměstím T. G. Masaryka. Také zde vzniklo zhruba 20 veřejných parkovacích míst. Dnes si nikdo neuvědomuje, že před 18 lety toto propojení nebylo.
Jeden příklad, kde se to úplně nepovedlo, je na Žižkově. Tady jsme v našem projektu připravili prostory pro obchody a služby podél celé východní uliční fronty, ulice Vrchlického. Tehdy byl v územním plánu po celé druhé straně ulice plánován velký park, pokračování kolonády. Bohužel, v průběhu naší stavby jiný developer nechal změnit územní plán v tomto místě na bytovou výstavbu. Museli jsme tedy projekt upravit, neboť nebytové prostory v tomto rozsahu tam vůbec nedávaly smysl. Toto je třeba příklad, kdy je nutné udržovat uzemní plán aktuální, držet se jeho strategické povahy. Toto mě dodnes mrzí, dům mohl vypadat a sloužit o poznání lépe.
Proč jste vstoupil do oblasti školství?
V jisté fázi podnikání zjistíte, že pro vás jsou důležité i jiné věci než komerční aktivity. Pro mě je jedna z těchto věcí právě výchova a vzdělávání dětí. V dnešní době není lehké nalézt kvalitní školu. Navíc kombinace EKO gymnázia a Střední odborné školy multimediální nabízí dobrou volbu pro talentované děti. Dalším naším cílem je připravit tyto děti do skutečného života, tak aby měly na trhu práce uplatnění. Těší mne, že naše gymnázium je ve Středočeském kraji na prvním místě co do počtu přihlášených dětí na jedno volné místo. A to ze všech soukromých škol.
Co podle vás dnešní mladí lidé nejvíce potřebují, aby byli v budoucnu úspěšní?
Potřebují mít chuť do života a vědět, za co stojí v životě bojovat. Kolikrát to jsou maličkosti, které je mohou ovlivnit na celý život. Proto si myslím, že mají být blízko reálnému životu už v době studií. O to se snažíme.
Dokážete při řízení tak rozsáhlé skupiny firem někdy skutečně vypnout?
Co to je vypnout? (smích) Určitě mám i volno a spoléhám na své kolegy. Mají moji důvěru.
Co byste poradil mladému člověku, který chce začít podnikat právě v Poděbradech?
V Poděbradech, ale i jinde, je spousta příležitostí. Záleží, v jakém oboru by se kdo chtěl pohybovat. Stále zajímavá bude oblast služeb, kde od restaurací, kadeřnictví až po IT služby můžete uspět, pokud budete dělat svoji práci dobře a s láskou. Zákazník to ocení a bude se k vám vracet. To je klíč k úspěchu.
Foto: Archiv LOUDA
Komentáře nejsou povoleny.