Vůně čerstvého chleba, poctivá práce a rodinná tradice stará čtyři generace. Simona a Josef Částkovi stojí za Pekařstvím Řečice a kavárnami PCafe, které dnes znají lidé ve Žďáře, Novém Městě na Moravě i Havlíčkově Brodě. O tom, jak se na Vysočině peče srdcem, vypráví v rozhovoru pro náš Magazín.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Jaká je historie společností PCafe a Pekařství Řečice, které spoluvlastníte?
Simona Částková: Navazujeme na rodinnou tradici, která se u nás dědí už po čtyři generace. Tatínek začal zadělávat první chléb v Řečici už v roce 1992. Ve stejné vesnici pekl i jeho táta a děda. My jsme s manželem navázali na řemeslnou výrobu mého táty a postupně rozšířili výrobní kapacity, přidali jsme cukrářskou výrobu i výrobnu studené a teplé kuchyně. Všechny výrobky vyrábíme denně, čerstvé pečivo dokonce dvakrát denně. Protože k dobrému pečivu patří i dobré kafe, postupně jsme přidali i malou síť kaváren PCafe. Káva je naší další vášní a její přípravě věnujeme velkou péči a věříme, že zákazníci to poznají.
Kde všude ve Žďáře mohou lidé ochutnat vaše výrobky?
Josef Částka: Tady na Náměstí Republiky máme kompletně všechny výrobny – to znamená pekařskou, cukrářskou, studenou i teplou kuchyni. Dále zde najdete největší firemní prodejnu, zmrzlinárnu, kavárnu se zahrádkou a dole zrekonstruovaný unikátní vinný sklípek ze 16. století. Na nádraží pak najdete menší firemní prodejnu s kávou s sebou a v neposlední řadě máme ve Žďáře také Bistro na poliklinice, kde je k dostání kompletní sortiment – lidé se mohou při návštěvě lékaře rovnou naobědvat. Menší prodejnu máme i na nádraží.
SČ: Do budoucna plánujeme znovu obnovit pekárnu v Řečici. Velká část uchazečů o práci jsou maminky, často samoživitelky, které potřebují specifické pracovní podmínky, aby při práci mohly pečovat o své děti. A to jsme jim připraveni nabídnout v rámci projektu Vypečené pekárny, kde se chystáme péct sušenky a kvalitní müsli.
Nesmíme ale zapomenout na vaši vypečenou a moc dobrou zmrzlinu. Kterou mi doporučíte?
JČ: U zrodu zmrzliny jsem byl já. Mám ji možná radši než pivo (smích). Dlouho jsem hledal takovou, která by mi opravdu chutnala, a tak jsme se rozhodli jít vlastní cestou. Nechtěli jsme kopečkovou ani točenou, ale přímo fresh zmrzlinu – z čerstvých surovin a ovoce. Nejoblíbenější je asi slaný karamel a čokoládová, kterou děláme z pravé belgické čokolády. Ze sorbetů vede mango-maracuja. Máme receptury i na speciály, jako je lososová, fenyklová nebo artyčoková, ale do těch bych nešel (smích)
Kterou z činností, které zde provozujete, jste schopni sami, v případě potřeby, pokrýt?
SČ: Beze zbytku všechny. Začínali jsme jako malinká firma, kde se hodí každá ruka a všechny práce jsme si museli nejen sami vyzkoušet, ale také je dlouhá léta vykonávat. Má to tu výhodu, že můžeme nové lidi do týmu sami školit. Zvládnu kavárnu, cukrárnu, studenou kuchyni, umím navařit i hrnec polévky. Můj muž je kovaný pekař, ale samozřejmě funguje i jako řidič nebo údržbář. Kteréhokoliv člověka se v rámci firmy zeptáte, určitě vám odpoví, že nejsme jen ti, kteří sedí v kanceláři – umíme se postavit i k práci rukama. Já osobně už se těším, až se opět vrátím do výroby a budu moci dělat nové krásné výrobky, za kterými si stojíme a které jednoznačně ukazují, že jde o poctivou výrobu.
Jak se vám daří držet krok s moderní gastronomií a zároveň ctít tradiční recepty?
SČ: Vycházíme především z původních receptů – ať už ve způsobu zpracování chleba a rohlíků, nebo u zákusků. Nevydali jsme se cestou francouzské cukrařiny, i když jsem si několik kurzů udělala a vizuál netradičních sladkostí mě lákal. Nakonec jsme si ale řekli, že žijeme na Vysočině – jsme dva obyčejní lidé, kteří chtějí hlavně poctivé základní suroviny. Naším heslem je nedávat zákazníkům nic, co bychom nedali vlastním dětem.
JČ: Navíc si opravdu stojíme za našimi vyhlášenými dobrotami – ať už je to máslový závin nebo sladké kynuté pečivo. Jsou to recepty třeba i 50–70 let staré.
Spolupracujete s dalšími žďárskými subjekty? V rámci Vysočiny dlouhodobě podporujeme různé projekty.
Aktuálně máme za sebou například Koláče pro hospic, které každoročně pečeme. Ty se potom prodávají za dobrovolný finanční příspěvek, který směřuje k financování hospice. Letos jsme na podporu Domácího hospice Vysočina napekli 1 600 koláčů.
Vyznáváte nějakou filozofii, která vás odlišuje od ostatních firem v regionu?
JČ: Chceme malý kousek světa dělat hezčím místem k životu, což je ostatně i náš slogan. Tímto pohledem hodnotíme většinu činností a aktivit ve firmě. Každého zaměstnance známe osobně, známe jeho životní příběh. Naše firma si stále drží rodinný charakter, i když už jsme velikostí o něco větší.
SČ: Dodnes u nás pracuje můj bratr, chodí nám pomáhat i táta. Je to náš velký fanoušek – pokud to jde, jednou týdně jde péct vánočky. Prožívá s námi všechny úspěchy i těžší chvíle. Třeba v době Covidu jsme se s manželem zavázali, že udržíme všechny pracovní pozice. Bylo to psychicky i finančně náročné, ale závazek jsme dodrželi.
JČ: Velmi často se v potravinářství stává, že zaměstnanci výrobky, které vyrábějí, sami nejedí. U nás se tohle stát rozhodně nemůže. Za kvalitou si stojíme, naši lidé vidí, jak se co vyrábí, a s chutí si dají svačinu nebo pořídí nákup domů.
Co je vaším hnacím motorem?
SČ: Firmu vedeme s manželem už 20 let. Největším hnacím motorem jsou naše děti. I ony ochutnaly téměř všechny naše výrobky. A že jich máme 260 (úsměv). Nesmírně si ceníme poctivé práce našich zaměstnanců, která rozhodně není jednoduchá. Všechno tvoříme rukama, snažíme se zákazníkům vyjít vstříc, ať už rychlostí objednávek, nebo šíří sortimentu. Naši lidé odvádějí opravdu dobrou práci. Těch, kteří se chtějí věnovat řemeslné výrobě, je stále méně. A je otázkou, jestli poctivá pekařská a cukrářská práce bude mít za pár let ještě své místo na trhu. O to víc si vážíme každé pomocné ruky. Máme tu i zaměstnance, kteří s námi prošli celou kariéru, až do důchodu. Nebo tu pracují deset i dvanáct let. Další, komu bychom chtěli poděkovat, jsou zákazníci. Nečerpáme téměř žádné dotace, jsme malá výroba z Vysočiny a bez přízně a ochoty zákazníků zajít do našich prodejen místo do supermarketu, by to nešlo. Děkujeme vám všem, že můžeme dělat práci, která nám dává smysl!
Foto: Archiv Pekařství Řečice a kavárny PCafe
Buďte první! Přidejte komentář