Kateřina Hradecká a Eva Honsová převzaly v listopadu roku 2014 štafetu v legendární jihlavské Pizzerii Rosa, která funguje už od roku 1991. Pod jejich vedením získala restaurace nové moderní zázemí, širší nabídku a zůstala věrná své výjimečné pizze „buchtičce“. Sestry dokazují, že rodinné podnikání může fungovat bez hádek.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Podle podoby je na první pohled jasné, že jste sestry. Jak se stalo, že jste spolu začaly podnikat?
Kateřina Hradecká: Pizzerie Rosa vznikla v roce 1991. Já jsem tam začínala před třinácti lety jako brigádnice při studiu sociálních služeb. Najednou přišla chvíle, kdy se původní majitelka, paní Růžičková, rozhodla restauraci prodat. Mně to bylo hrozně líto. Líbilo se mi tam a byla by velká škoda, kdyby vůbec první pizzerie v Jihlavě musela skončit. Tak jsem do toho skočila rovnýma nohama a Rosu koupila. (smích)
Do podnikání jste záhy přibrala i mladší sestru. Jak si dělíte funkce? Hádáte se někdy?
Eva Honsová: Je to zvláštní, ale nikdy jsme se nepohádaly. Často konzultujeme a probíráme možnosti. A vždy najdeme kompromis. Už na začátku jsme si ale řekly, že pokud by naše společné podnikání mělo dělat zle v rodině, ukončíme to. Když šla sestra na mateřskou, padlo na mě objednávání zboží, zaučování nových lidí, výplaty, komunikace s účetní. V současné době dělení povinností vždy nějak vyplyne.
Vaše pizza je velmi specifická…
Eva: Ano, je to taková buchtička, jak někteří s oblibou říkají. Ten, kdo k nám přijde poprvé, může být lehce překvapen tím, jak je vysoká. Ale my jsme na ni moc pyšné, myslím, že nás to dělá výjimečnými. Dokonce k nám chodí jedna dáma, co hodně cestuje. A říkala, že ani na Sicílii nemají tak dobrou pizzu jako my tady. (smích)
Od té doby, co jste přestěhované do krásného nového prostředí, jste i rozšířily sortiment. Co si u vás můžeme dát dobrého?
Kateřina: Kromě rozšíření sortimentu jsme také prodloužily pracovní dobu. Otevřeno máme od čtvrt na devět, můžete si dát kávu, zákusky, lívance, toasty, croissanty. Od deseti hodin potom tedy i pizzu. Díky většímu prostoru můžeme mít i dětský koutek.
Jsou zde velmi zajímavé autorské obrazy. Poznávám správně Petra Vlacha?
Kateřina: Ano, je to zaměstnavatel našeho tatínka. Všechno je to tak nějak propojené. Obrazy hodně přitahují pozornost, lidé se ptají, zastavují.
Následující otázka nutně musí přijít. Patří ananas na pizzu?
Eva: Stoprocentně! A nejlépe v kombinaci s feferonkami a jalapeños, Mezi zákazníky ale nejvíce frčí klasická šunková a sýrová. A hodně lidí si oblíbilo i naši novinku, pizzu a lá burger. Je tam hovězí, anglická slanina, cheddar.
Vedle nás tady sedí lidé a hrají karty. To je tady běžné?
Kateřina: Úplně běžné ne, ale nám se to strašně líbí. Jsme rády za každého zákazníka, který se usměje, pozdraví, odhlédne na chvíli od telefonu. Bylo by skvělé, kdyby se lidé zase začali víc bavit mezi sebou, chodili posedět, dát si pivko, večeři, panáčka.
Foto: Archiv Pizzeria Rosa
Buďte první! Přidejte komentář