Stálé expozice v zámeckých prostorách, ale také řada dalších akcí, aktuálně třeba probíhající výstava Magen David nebo po rozsáhlé rekonstrukci nedávno otevřená pobočka v Jemnici. O tom všem jsme si povídali s Ing. Michalem Zábršem, ředitelem Muzea Vysočiny Třebíč.
Představte prosím v krátkosti příspěvkovou organizaci Muzeum Vysočiny Třebíč?
Naše muzeum se nachází v bývalém valdštejnském zámku, což je areál s velmi dlouhou historií, již od 12. století zde působil jeden z nejstarších benediktinských klášterů na Moravě. Rád proto říkám, že sídlíme v nejstarším domě široko daleko. Muzeum zde našlo své trvalé zázemí po druhé světové válce, ale jeho historie sahá až do konce 19. století, kdy ve městě vznikl muzejní spolek a jeho první sbírky.
Které stálé expozice návštěvníkům nabízíte ke zhlédnutí?
Na zámku jsou čtyři okruhy, z nichž je pro veřejnost nejlákavější prohlídka „Valdštejnové na Třebíči”, která je věnována zmíněnému rodu. Jedná se o jedinou trasu s průvodcem. Valdštejnové vlastnili panství od 17. století až do konce druhé světové války. Důraz je kladen na závěrečné období přelomu 19. a 20. století.
Přibližte prosím krátce i zbylé tři expozice.
Expozice Lidé.Místa.Osudy představuje příběhy lidí a míst Třebíčska napříč staletími a prezentuje muzejní sbírky ze všech nejrůznějších oborů. Svět neživé přírody je věnován unikátní sbírce minerálů a vltavínů z jihozápadní Moravy. Expozice Svět portálů a bran ukazuje stavebně historický vývoj objektu, který byl v období renesance přestavěn na reprezentativní šlechtické sídlo.
Součástí muzea jsou také pobočky v dalších městech regionu. Kolik jich tedy je?
Dvě, v Jemnici a Moravských Budějovicích. Muzeum v Budějovicích se nachází v areálu zámku a od roku 2022 nabízí nové moderní expozice i spoustu akcí pro veřejnost, i tam je muzejní tradice velmi silná.
Pokud vím, v Jemnici jste před nedávnem slavnostně otevírali zrekonstruované prostory…
Je to tak. Muzeum Jemnicka je už dlouho naší pobočkou, ale bylo nějaký čas zavřené, proto jde také svým způsobem o nový počin. Probíhala zde náročná rekonstrukce celého objektu i expozic s účastí více partnerů a po třech letech jsme je v červnu opět otevírali. Vzniklo tak úplně nové muzeum, na které jsme pyšní. Myslím, že se rekonstrukce opravdu povedla, a vidím zde skutečně velký potenciál jak pro místní, tak pro návštěvníky odjinud.
Zdá se, že na podmínky v jednotlivých prostorách si nemůžete stěžovat?
Rozhodně ne. Zámek v Třebíči byl po kompletní rekonstrukci otevřen v roce 2013 a stále vypadá velice svěže. Odborní pracovníci a převážná část naší sbírky sídlí od roku 2010 v depozitáři na ulici Kosmákova, zde se také nachází knihovna pro badatelskou veřejnost. Třetí naší budovou v Třebíči je Šmeralův statek – Centrum tradiční lidové kultury.
Zrekonstruovaný objekt jsme otevírali před sedmi lety a už podle názvu je zřejmé, že spíše než na výstavy je zaměřen na tradiční akce. Velmi tomu prostoru sluší například masopustní veselí, jarmarky, posezení s cimbálovkou, nejrůznější koncerty a workshopy. A mohu říct, že si lidé toto příjemné místo a jeho atmosféru nesmírně oblíbili.
Pomalu nám končí letní prázdniny, na co všechno si při nich letos návštěvníci v Muzeu Vysočiny mohli přijít?
Léto patří hlavně turistům, ale nezapomínáme ani na Třebíčáky. Pořádali jsme dva dětské příměstské tábory, jeden my sami, druhý s folklorním souborem Bajdyšek, s nímž dlouhodobě spolupracujeme. Rád bych zmínil rovněž speciální příměstský tábor pro seniory, pro něž celoročně nabízíme pestrý program – od přednášek, přes vycházky až po tvořivé dílny, o něž je enormní zájem. Mám velkou radost, jak se nám s nimi daří spolupracovat.
V červenci jste otevírali velkou výstavu Magen David, můžete ji čtenářům přiblížit?
Její podtitul zní Třebíčské židovské rodiny v paměti potomků. Nápad na ni se zrodil před necelými dvěma lety, kdy v Brně proběhla výstava o třebíčském rodákovi Arnoštu Benešovi, jehož potomci ve městě stále žijí. Arnošt Beneš byl neuvěřitelně nadanou tvůrčí osobností, zanechal po sobě obrovský archiv fotografií, natáčel soukromé filmové záběry, maloval a tvořil.
Odkaz Benešových jsme ale rozšířili o další židovské rodiny, které ve městě před druhou světovou válkou působily. I ony patří do historie města, ale někdy se na ně zapomíná, spíše se mluví o památkách UNESCO než o lidech, kteří zde žili. Autorce výstavy se ve spolupráci s odborníky i potomky sedmi židovských rodin podařilo zdokumentovat jejich příběhy a často i tragické osudy.
Výstava bude otevřená až do 1. listopadu 2026 a velmi doporučuji její návštěvu. Na prezentaci je navázán bohatý doprovodný program, přednášky, komentované prohlídky a v samém závěru výstavy uvedeme také její katalog.
Na které akce byste pozval z podzimního programu do konce kalendářního roku?
Hned 12. září 2026 chystáme řemeslnický jarmark na Šmeralově statku. Návštěvníci se v prostorách zdejšího hospodářského dvora mohou setkat s různými zajímavými řemeslníky a seznámit se s polozapomenutými technikami výroby.
Na podzim zde opět rozjíždíme pravidelný cyklus koncertů, letos přijedou třeba známí písničkáři Jaroslav Hutka či Václav Koubek. Nemohu vynechat ani pozvánku na podzimní workshopy – nabídka bude velice široká, spolupracujeme například s mistry tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina a propojujeme tak jejich odbornou práci s možností prezentovat ji ve velmi těsném kontaktu s veřejností.
Do Vánoc je sice ještě daleko, ale určitě již přemýšlíte i nad adventním programem?
Jako už tradičně vždy před první adventní nedělí otevíráme vánoční výstavu. Letos bude ale trošku netradiční, protože hlavním tématem výstavy bude odkaz Vojtěcha Kubašty, výtvarníka, na něhož si starší ročníky jistě vzpomenou jako na průkopníka prostorové, dnes bychom řekli 3D otevírací knihy. Po něm zůstala zachována řada vánočních i pohádkových témat, která samozřejmě doprovodíme klasickým velkým třebíčským betlémem.
To jsou aktuální cíle pro nejbližší týdny a měsíce. Co plánujete ve střednědobém horizontu?
Pokud jde o naše budovy, máme za sebou etapu velkých stavebních rekonstrukcí, za což jsme rádi. To ale neznamená, že se nedíváme dále do budoucnosti. Pohled na muzejnictví se oproti dřívější době výrazně vyvíjí; Muzeum Vysočiny Třebíč nyní chápeme jako komplexní kulturní instituci.
Pořád musíme hledat cesty, co můžeme ještě veřejnosti nabídnout, co zlepšit. Velkou naší devizou je odbornost mých kolegů a jejich výstupy. Vstupujeme do různých projektů, velkým tématem pro nás zůstává digitalizace sbírek, kterou třeba veřejnost až tak nevnímá, ale je nesmírně důležitá jak z hlediska ochrany sbírky, tak třeba v nových formách digitální prezentace, které mohou být zajímavé i pro ty, kdo běžně do muzea nechodí.
Přemýšlíte třeba nad nějakou novou výstavou či expozicí?
Na příští rok připravujeme výstavu věnovanou zaniklým sídlům v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Dukovany. Budeme spolupracovat s Akademií věd ČR, která se při realizaci zaměří na tři zaniklé obce. My jako muzeum se soustředíme zvláště na údolí řeky Jihlávky, která byla zatopena kvůli stavbě Dalešické přehrady. Dříve zde byla soustava funkčních mlýnů a čile tu fungovala trampská subkultura. Myslím, že pro všechny místní to bude hodně zajímavé a blízké téma.
Po prohlídce zámeckých expozic můžete v Třebíči pokračovat i za zábavou v přírodě – oblíbeným tipem na výlet je Rezkův mlýn s Paintballem Královec.
FOTO: archiv Muzeum Vysočiny Třebíč
Komentáře nejsou povoleny.