Barvy, laky, umění. To je svět Jiřího Maleny. V jeho třebíčské lakovně dostávají svou tvář běžné užitkové věci, umělecká díla i nejluxusnější jachty. Speciální lazury v barvách české trikolory v ateliéru Malena Art dostala také známá socha Věry Čáslavské z dílny Davida Černého. „Každá práce mě baví a dává mi smysl. Ať jsou to malé věci, průmyslové celky nebo velká umělecká díla. Lakováním žiju. Není to pro mě jenom práce, ale celoživotní poslání, možná až posedlost,” říká s úsměvem Jiří Malena.
Ve výtvarném oboru toho máte už dost za sebou, přestože nejste původním povoláním výtvarník. Co vás přivedlo do světa barev, laků a umění?
Už od školních let jsem rád maloval. Ale studovat umění jsem nešel, jak by se dalo čekat. Absolvoval jsem strojní průmyslovku a hned po střední škole jsem nastoupil jako strojní technik do Jaderné elektrárny Dukovany, která se tehdy stavěla. Barvy mě ale stále zajímaly a provázely životem a po revoluci v třiadevadesátém roce jsem dal elektrárně vale a začal se živit ruční malbou reklam na fasády, kamiony a autobusy. Jako jeden z prvních u nás jsem začal pracovat technikou airbrush, která nabízí takřka neomezené možnosti v aplikaci barev na cokoliv.
To musela být zajímavá činnost…
To tedy byla. Moje první větší prezentace na Motor Show v pražském Paláci kultury v roce 1994 s mým reklamním autem Maluchem 650 v jahodovém laku odstartovala nekonečnou jízdu barvami a vůbec celým mým životem. Přišly zakázky na malování motorek, billboardů, velkých fasádních reklam. V té době ještě nebyly tištěné velkoplošné plachty a polepy, tak jsem vše fotorealisticky maloval.
Dělal jsem například kamiony pro Mattoni, Kaufland, Hopi, bylo jich ke stovce. To už jsem měl první pomocníky. Závodní tým Buggyra Martina Koloce nám zabral půl roku, než jsme všechna jejich auta nalakovali do barev. Ve finále jsme si namalovali i úplně nový autobus pro fotbalovou Spartu Praha. Bylo to zajímavé a krásné období. Pak přišly na trh kvalitní polepové fólie, tudíž nám práce v tomto odvětví ubývalo, a tak jsem se dostal k lakování.
S čím jste začínal?
Začali jsme lakovat běžné spotřební věci, úchytky na kuchyňské linky pro německý Hettich, nerezové termosky do Emirátů nebo přehazovačky do jízdních kol pro japonské Shimano. Miliony kusů, miliony do vybavení, miliony starostí… Osm zaměstnanců, několik brigádníků, umění někde v háji… Do toho nás před šestnácti lety oslovil nový zákazník ACO Marine vyrábějící složitou nerezovou technologii pro ty největší a nejluxusnější jachty světa.
Vše bylo třeba nalakovat do velmi silných vrstev bílé, která se ještě musela leštit a pod lupou zapravovat. Pod přísným německým dozorem jsme úspěšně dokázali naše kvality a obdrželi certifikát k dalším projektům. Těchto megajachet máme dodnes na kontě už asi dvacet.
Nelakovali jste ale pouze luxusní jachty, že?
Aby toho nebylo málo, tak si nás vyhlédli švýcarští obchodníci pro lakování zbraňových systémů pro válečné lodě do Indie. Byla to speciální antiradarová barva. Dnes už je to vše klidnější a jen občas nastříkáme podpalubní technologii pro změnu do japonských válečných lodí. Aby to nebyly jen samé lodě, tak jsme nalakovali i několik nových hliníkových letadel pro zákazníky z USA a Anglie.
V poslední době této velkoplošné dobrodružné práce ubylo, a tak si lakujeme jen menší a designovější kousky, elektroniku, lékařské přístroje, klimatizační jednotky, plastové díly do interiérů vozů Aston Martin, designové radiátory Evori. Velice zajímavá je pro nás spolupráce se sklárnou Brokis.
Brokis, to jsou ručně vyráběná skleněná designová svítidla, která putují z Čech do celého světa…
Ano, a jsme rádi, že si právě náš ateliér designéři z Brokisu vybrali a můžeme se podílet na vzniku krásných kousků, které dotvářejí moderní interiéry v různých zemích světa. Je to moc hezká práce. To je ostatně každá, která k nám přichází. Baví mě vše a každé zakázce věnuji maximální péči, ať už se jedná o běžnou užitkovou věc, nebo o umělecké dílo.
Takže si nevybíráte pouze to, co je pro vás zajímavé, ale přijímáte veškeré projekty, se kterými se na vás zákazník obrátí?
Jsme připraveni nalakovat pro zájemce cokoliv, s čím přijde, pokud se to nalakovat dá. I když je to jen obyčejný stůl nebo zábradlí. A současně čekáme na nové velké výzvy, třeba i z jiného oboru. Jinak pracujeme s vysoce kvalitními mokrými barvami, které si mícháme sami. Dokážeme tak vyladit ten nejlepší odstín lazury či metalické barvy, které se k dané věci nejvíce hodí.
Říkáte, že nalakujete všechno, co se nalakovat dá. Co se nalakovat nedá a jaká práce pro vás byla v tomto ohledu opravdový oříšek?
Oříškem je každá nová zakázka. Nalakovat, to bývá až to poslední. Musí se vymyslet postupy odmaštění, předúpravy povrchu, zavěšení dílů, a to jsou kolikrát ty největší výzvy. Jsou nějaké nelakovatelné povrchy, plasty, teflony a pro mě jízdní kola. Ty nedělám, samá trubka, záhyb…
Vaším velmi zajímavým počinem je i lak na známé soše Věry Čáslavské z dílny uznávaného sochaře Davida Černého. Jak jste se ke spolupráci s ním vlastně dostal?
Byli jsme Davidovi doporučeni, protože umíme dobře lakovat hluboké a vysoce přilnavé speciální lazury. Poslali jsme mu vzorky naší práce, jemu se líbila, a tak jsme se pustili do několikavrstvého lakování problematického leštěného nerezu speciálními lazurami s UV filtry projektu sochy Věry Čáslavské, který vznikl pro olympiádu v Paříži v roce 2024. Předtím to byla zase vysoká otáčející se nerezová hlava s červenou strukturou mozku do Abu Zabí nebo konstrukce pro jeho další nerezovou sochu Davida Lynche do Hollywoodu.
V ateliéru jistě nepracujete sám. Jak byste charakterizoval váš tým?
Jako super pohodový tým podobně naladěných duší. Z části je také rodinný. Od začátku mého snažení mám po svém boku manželku Ivanu, která mě podporuje a jede se mnou na plné obrátky na stejné vlně už přes třicet let. Holka by měla dostat medaili za ten dobrodružný život se mnou.
Jste člověk, který žije svou prací. Řekněte, co děláte, když zrovna nelakujete?
S manželkou máme společnou zálibu v motorkách. Když je volno, sedneme na Harleye a brázdíme vlasti české i zahraniční nazdařbůh, kam nás kola zrovna zanesou. Máme rádi bigbít, akce a všechny naše skvělé přátele. Také našich pět vnoučat, včetně jejich rodičů a našich rodičů.
FOTO: archiv Malena Art
Komentáře nejsou povoleny.