Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Letošní osmisté výročí první písemné zmínky o Pelhřimovu si přímo říká o zamyšlení, kterým historickým osobnostem vděčí město a region za svůj rozvoj, a které přibydou z naší doby. Lubomír Stoklásek alias Pan Agrostroj na tomto seznamu určitě chybět nebude. Člověk, který před bezmála třiceti lety začal zachraňovat skomírajícího pohrobka jedné z nejstarších firem na výrobu zemědělské techniky v Evropě, se postaral Pelhřimovu o celosvětovou proslulost.
Vy nejste rodák z Pelhřimova, že?
Narodil jsem se do starobylého selského rodu v jihomoravských Kloboučkách. Psal se ale rok 1950. Otec kvůli sporům s komunisty skončil ve vězení, a když mi bylo pět let, odstěhovali jsme se do Brna, kde žiji dodnes.
Zajímá mě vaše cesta do nevelkého města pod Křemešníkem. Váš životní start vůbec nevypadal jako přímá linka mezi kapitány světového průmyslu…
Výhled na slušnou kariéru poznamenala i otcova emigrace v roce 1969. To mi zavřelo dveře ke studiu. S maturitou z průmyslovky jsem první tři roky pracoval jako projektant, pak v investicích. Na nejvyšší metu jsem dosáhl jako vedoucí oddělení investic a energetiky u brněnské městské správy komunikací. O stupínek výš jsem se čirou náhodou posunul v roce 1988, kdy jsem byl nečekaně jako číslo patnáct v pořadníku uchazečů (a podle všeho tedy bez šance) jmenován do „náměstskovské“ pozice vedoucího výroby. Ta bývala považována de facto za rychloobrátkové místo pro obětní beránky; nečekalo se, že tam někdo vydrží déle než rok. Tam mě také zastihla sametová revoluce a zaměstnanci mě pak zvolili jako zástupce do Občanského fóra.
Od podnikatele světového jména jsme ale pořád ještě daleko…
Už ale ne příliš. Hned zkraje 90. let jsem v podniku prásknul dveřmi. Důvodem byl fenomén, kterému se navzdory mému upřímnému podivu dosud nikdo systematicky nevěnoval: „staré struktury“ se záhy otřepaly, vracely se na pozice a začaly dělat dočasným nástupcům ze života peklo. Tak jsem šel do soukroma. Založil jsem nejdřív realitní firmu a díky vydařenému developerskému projektu pak investiční společnost. Zabýval jsem se akciemi, kapitálovým trhem, burzou. A v roce 1997 jsem si řekl, že je čas jít ke komínu.
To rčení neznám.
To znamená, že jdete do výroby. Najednou se vlastně hodilo všechno, čím jsem v životě prošel. Začal jsem investovat do strojírenských firem, první bylo humpolecké středisko Agrostroje.
To už jsme jednou nohou v Pelhřimově. Vzpomenete, kdy jste tu byl poprvé?
To bylo někdy v létě 1997. Byla valná hromada, chtěl jsem odvolat bývalého ředitele. Kdosi mi tehdy řekl, že by to byla chyba. Odvolal jsem ho až za rok. Pak začala ta naše těžká a úspěšná cesta inovace.
Čísla příběhům sice neprospívají, tady jsou ale vypovídající součástí. Porovnejte prosím start a současnost.
V roce 1997 zaměstnával tento poslední pozůstatek holdingu 1100 lidí a finanční situace byla velmi složitá. Roční obrat 500 milionů korun, obrátkovost zásob neuvěřitelných 300 dnů, zastaralé zařízení, obrovský vnitřní dluh na celém areálu, kde výrobní haly měly zhruba padesát tisíc plošných metrů.
Po více než čtvrtstoletí máme s dvojnásobným počtem zaměstnanců obrat sedmnáctkrát vyšší, 99 procent výroby činí export. Přistavěli jsme 18 hektarů výrobních hal a staré haly jsme kompletně zrekonstruovali. Jsou nejmodernější v Evropě, a jen pro představu: Václavské náměstí v Praze má něco přes čtyři hektary, takže pelhřimovský Agrostroj má pod střechou pět a půl „Václaváku“. Průměrný plat je u nás 47 tisíc korun a k tomu 17 benefitů. Postavili jsme bezmála stovku luxusních podnikových bytů. Co nabízíme, je v rámci Česka jedinečné.
Srovnávají vás s Baťou. Studoval jste ho?
Je to asi dva roky, co jsem si o něm přečetl knížku. A potvrdil jsem si, že jeho úvahy vycházejí stejně jako ty moje z prosté logiky člověka, který chce mít prosperující firmu se spokojenými zaměstnanci. V jednom je ale mezi námi rozdíl. Baťa evidoval asi 30 tisíc žádostí od lidí, kteří chtěli pracovat. Já podnikám v době, kdy to v Česku není s pracovní morálkou v pořádku a ekonomiku z toho důvodu čekají obrovské problémy.
Co je podle vás příčinou?
Naše ekonomika stála na přidané hodnotě ze vzdělání. Náš systém, který fungoval i za komunistů, byl jeden z nejlepších na světě, z toho jsme čerpali při spolupráci se zahraničními firmami. Dnes už státní školství není konkurenceschopné, dlouhodobě jde špatným směrem.
To prosím rozviňte – i s ohledem na další nadcházející milník. Na konci srpna slavnostně otevíráte vlastní školu, která nemá minimálně v Evropě obdobu.
S důrazem na budoucnost strojařiny jsem už na začátku milénia oslovil ředitele základních škol. Díky jejich přístupu k nám už od roku 2001 mířilo až 600 návštěv ročně. Následovala spolupráce s průmyslovkami a učilišti, odkud k nám docházeli kantoři na praxi. Dnešní realita jako výsledek této soustředěné iniciativy je příchod stovek nových zaměstnanců, průměrný věk ve výrobě 32 let, přičemž 42 procent z nich má i technickou maturitu.
To je v kontextu s typem výroby světový unikát. Tak proč investice do vlastní školy?
Právě proto. Česko jako jediné z vyspělých evropských zemí dosud neakceptovalo potřebu takzvaného duálního vzdělávání, propojení teorie a praxe, a následky hrozí být fatální. Úroveň kantorů a výuky neodpovídá potřebám průmyslu.
Pomůžu příkladem. V současné době máme 85 procent výroby na CNC technologiích, ta nejlevnější stojí sedm milionů korun. Když do provozu přijdou absolventi státních škol napříč spektrem od učilišť po vysokoškoláky, neumí nic. Ti šikovní se dokážou zapracovat za půl roku, ale za cenu vlastního stresu i zátěže pro zaměstnance, kteří se jim musí věnovat v rámci své pracovní doby.
Ten problém, propad odborné vzdělanosti, je dlouhodobě znám. Ale neřeší se to. Tak jsme investovali 300 milionů korun do vzniku vlastního zařízení. Od září spouštíme dva učební obory v prvním ročníku. Příští rok chceme požádat o rozšíření na čtyřleté studium s maturitou. Klasické předměty budou učit profesionální pedagogové, odborná příprava bude v rukou našich pověřených zaměstnanců. Žáky k ničemu nezavazujeme.
A nemáte strach, že vám utečou?
Absolventi budou mít jistotu, že seženou dobře placenou práci kdekoli v Evropě a na nás bude, aby došli k závěru, že nejlépe jim bude u nás. Naše firma dělá skvělou práci, ve své branži patříme k nejlepším v Evropě, máme moderní investice, moderně přemýšlející zaměstnance. Není žádný důvod, aby Agrostrojáci měli obavy.
Foto: Archiv AGROSTROJ Pelhřimov
Buďte první! Přidejte komentář