Jihlavské městské lesy postupně překonávají kůrovcovou kalamitu

Na rozsáhlých lesních porostech v  centrální části Českomoravské vrchoviny, jež se táhnou v  délce téměř 40 kilometrů z okolí Telče až po obec Štoky, hospodaří Správa městských lesů Jihlava, s. r. o. O její činnosti hovoří jednatel společnosti Petr Ontolčík.

Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.

Můžete, prosím, v krátkosti popsat, co je hlavní náplní činnosti Správy městských lesů Jihlava?

Jelikož je naším stoprocentním vlastníkem město Jihlava, naše hlavní náplň spočívá ve starosti o lesy v jeho majetku. Kromě toho však děláme i další činnosti, třeba údržbu městské zeleně, sečení některých travnatých ploch ve městě, prodáváme palivové dřevo, vyrábíme řezivo, k tomu máme dvě prodejny květin ve městě. Dá se říci, že naše činnost je poměrně široká.

O jak velké rozloze lesů se vlastně bavíme?

Je to necelých 3 800 hektarů. Co se týká počtu zaměstnanců, je v rovnováze středisko lesů, které má na starosti správu městských lesů, a středisko zeleně, které pečuje o městskou zeleň a sečení. Pokud jde o finanční objem prací, v tom je les stěžejní oblastí.

Co je v Co je v současné době na péči o současné době na péči o lesní po lesní porosty obecně nejnáročnější?

Jednak se nacházíme v situaci po kalamitním stavu, kdy kůrovcová kalamita zasáhla více než třicet procent rozlohy lesních porostů v majetku města Jihlavy. To s sebou nese vysoké náklady na to, abychom vrátili lesy do pořádku, tedy finanční, ale i pracovní v podobě zalesnění i následné péči o nově vznikající porosty. Více než třetinu porostů musíme nově zasázet, současně k tomu ovšem musíme přistupovat s ohledem na aktuální klimatické podmínky, které v současnosti panují.

Co si budeme říkat, to není zrovna jednoduché…

Trend je takový, že je potřeba měnit druhovou skladbu porostů i vzhledem k tomu, co bylo zažité v posledních sto letech. Klimatické pásmo, kde smrk roste jako hlavní hospodářská dřevina, se neustále posouvá do vyšších poloh a my se tomuto trendu musíme přizpůsobovat.

Nakolik obtížné je zvolit správnou skladbu stromů v novém lese?

Není to jednoduchá práce. Jedním ze specifik lesnictví je dlouhodobost procesu. My lesníci zakládáme něco, co přinese hodnotu až v horizontu osmdesáti let a obtížně se dopředu odhaduje, jaké budou v tom dlouhodobém horizontu panovat podmínky.

Dá se tedy říci, že se vlastně lesník nikdy nedozví, zda se rozhodl správně?

V podstatě ano, je to v tomto směru skutečně velmi specifický obor. Můžeme si myslet, že to děláme správně, ale teprve až další generace nám dají za pravdu, nebo naopak řeknou, že se nám to nepovedlo.

Zdálo se mi to, nebo nebyl daleko od pravdy můj pocit, že region Jihlavska byl kůrovcem zasažen velmi citelně?

Kůrovcová kalamita se postupně přesouvá ze severu Moravy, kde začala už před dvaceti lety a posouvá se v rámci celé republiky. Ten poslední cyklus začal v roce 2017 a skončil tři roky nazpět. A máte pravdu, nejpostiženějšími regiony byly Telečsko, Třebíčsko a Jihlavsko.

Dá se to nějak číselně vyjádřit?

Poměrně jednoduše. Pravidelně sestavujeme hospodářský plán, který stanovuje výši těžeb na deset let dopředu a my jsme jej v období kalamity překročili více než dvojnásobně. Navíc zpracovaném v podstatě v polovičním čase. To s sebou neslo obrovské nároky na personál i odbyt dříví a logistiku prací.

V jakém stavu jsou nyní lesy ve správě města Jihlavy?

V tuto chvíli zbývá k opětovnému zalesnění ještě zhruba 270 hektarů, což je zhruba dvacet procent ze zasažené plochy. Během následujících dvou let to bude dokončeno, ale pak nás čeká péče o nově založené kultury, která je na dalších pět až sedm let. Takže přibližně do deseti let bychom si mohli oddechnout v zakládání a věnovat se pěstování toho, co jsme založili.

Nakolik svoji práci prezentujete před veřejností?

Letos v květnu proběhl již čtvrtý ročník dne otevřených dveří. Návštěvnost na něm byla velmi příjemná a my jsme byli s jeho průběhem maximálně spokojení. V příštím roce v něm budeme opět pokračovat. Před nástupem kůrovcové kalamity jsme každoročně dělali prodej vánočních stromků, což bylo u veřejnosti hodně oblíbené, opět se jej proto chystáme obnovit. Stejně tak bychom rádi rozběhli spolupráci s mateřskými školami ve formě lesní pedagogiky, kdy chceme dětem ukazovat les v jeho přirozeném prostředí, jaké procesy se tam dějí. A to stylem, jaké jsou děti schopné pochopit.

Dnes už k tomu děti v reálném životě tolik příležitostí asi nemají, že?

Je to tak, proto to považuji za velice důležité, jako jednu z našich stěžejních rolí. Městské lesy chápu ve vztahu k obyvatelům města i regionu jako součást jejich prostředí a v přeneseném slova smyslu i jejich majetku. A jednou z našich rolí je les přibližovat těm nejmladším, protože do lesa či přírodního prostředí se dostávají v mnohem menší míře než předchozí generace. Proto chceme dětem z mateřských škol i prvního stupně těch základních přibližovat les v jeho přirozeném prostředí. Máme na to plochy, kde pracujeme a dá se na nich dobře ukázat dětem, jak les funguje.

Důležitý je v tomto směru rovněž vztah široké veřejnosti k přírodě. Jaký podle vašeho mínění je?

Lepší se v průběhu času, nebo spíše horší? Řekl bych, že stav je setrvalý. Jednak je potřeba říci, že žádný extrém není dobrý, každý jsme nějaký. Vnímám to tak, že vztah veřejnosti k lesu je konstantní, ale dnes všechno podléhá moderním trendům, a to i návštěvy lesa. V určitém období je les ikonou a lidé jej navštěvují více než jindy a my vnímáme následky jejich návštěv, protože ne všichni se chovají k přírodě tak, jak by měli. To je právě to, co se musíme snažit předat těm nejmenším, že odpadky do lesa nepatří, stejně tak to, že každá rostlina zde má své místo. Do značné míry se jedná o něco posvátného a tvoří se to spoustu let.

Nakolik se do těchto procesů promítá častý rozpor mezi hledisky ekologickými a ekonomickými?

Zájem vlastníka lesa je ekonomický profit. Zakládání a pěstování lesa s sebou nese i značné ekonomické náklady, proto z toho ten profit chce mít. Současné lesnictví se stále více přibližuje přírodním principům, na nichž je postavené. To také, krom jiného, znamená snižování ekonomické náročnosti celého procesu. Díky klimatickým vlivům současné doby však nepěstujeme jen ideálně prodejné dřeviny, což samozřejmě ovlivňuje ekonomickou efektivitu celého procesu. Pokud nebudeme pěstovat k prodeji nic a ani nic prodávat, pak to celé nedává logiku. Dřevo je obnovitelnou surovinou a proto bychom s ním měli primárně počítat jako se stavebním materiálem obsaženým v co nejvyšší míře v našem prostředí a okolí. Vybalancovat ekologickou potřebu s ekonomikou není jednoduché, je to úkol, s nímž se denně pereme.

To opět není jednoduchá pozice…

Lesnická komunita je často napadána, že svoji práci neděláme dobře. Všichni jsme ovšem poměrně dlouho studovali ekosystém lesa a měli bychom tak dobře chápat, na čem je postavený. Spousta věcí, dokud je patřičně nevysvětlíme v celé šíři problému, se tak může zdát leckomu nesmyslná. Pokud ale můžeme vysvětlovat, většina našich opatření a zásahů je obhajitelná, vysvětlitelná a správná.

Foto: Archiv SML