Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Ing. Jaroslav Chalupský je ekonom, manažer kvality, obchodník a od 10. 10. 2020 také humpoleckým nezávislým senátorem. Je osobností, která se vymyká tradičním představám o politikovi. Jeho moderní přístup k veřejné službě je založen na otevřenosti, přímém kontaktu s občany a dobrém porozumění potřebám obcí. Namísto kanceláří ho lze potkat v kavárnách, v ulicích a na akcích mezi lidmi. Když se do něčeho pustí, dělá to pořádně, práce je mu zábavou a vždy chce dojít až na vrchol.
Jaké ty vrcholy máte, pane senátore, již za sebou?
Pár už jich bylo. Po studiích jsem učil management a angličtinu na VŠE. Chvíli jsem také studoval doktorát na financích. Což byl takový můj akademický vrchol. Pak jsem odešel do nadnárodního korporátu, v té době nejobdivovanější firmy ve světovém žebříčku, kde jsem jako první Čech pracoval v elitním týmu interních auditorů pro manažera století Jacka Welche, ředitele amerického GE.
Po návratu do Čech jsem měl jako manažer platebních bankovních procesů v Čechách a na Slovensku na starosti projekt, díky kterému se nám povedlo přepracovat proces tak, že obchodníci dostávali platby za leasingy a splátkový prodej ne za 4 dny, ale do 2 hodin od uzavření smlouvy s koncovým zákazníkem. To byl můj vrchol korporátních zkušeností.
Co následovalo? Jaká hora vám přišla do cesty pak?
Chyběl mi větší kontakt s lidmi, tváří v tvář zákazníkům. Proto jsem se získaným kvalitářským drilem odešel podnikat. Spolu s kamarádem jsme založili maloobchodní firmičku zaměřenou na vše okolo mobilních telefonů. Byli jsme tehdejší nová třináctka na trhu. Do dvou let jsme byli jedničkou. Do tří let jediní ve svém segmentu vedle tří operátorů s pobočkami v Jindřichově Hradci a v Pelhřimově. Podnikání stále provozujeme. Už asi 23 let. I nyní občas pomáhám prodávat správný telefon správnému zákazníkovi nebo večer ze záliby opravuji rozbité telefony. Jako dítě jsem chtěl být opravářem televizorů. I to se mi tedy tak nějak vyplnilo.
A pak přišla již veřejná služba?
Ano. Před šesti lety jsem byl jako podnikatel okolnostmi donucen vstoupit do komunální politiky. Bránit podnikatelské prostředí. Po dvou letech jsem pak dostal důvěru občanů, abych je zastupoval a legislativně chránil proti nedomyšleným krokům vlády. Bylo to volební vítězství v těžké váze. Od té doby na fulltime pomáhám lidem, firmám a samosprávám v mém okrsku od Humpolce po České Velenice. Přímo, nebo usměrňováním legislativy, která se na nás hrne po stovkách zákonů ročně.
Kolik vám je vlastně let?
Loni jsem oslavil kulaté padesátiny. Ale s kamarády občas provádíme blázniviny jako za študáckých let. Jen ty děti mi připomínají, že jsem o generaci snad spíš moudřejší a zkušenější, než věkově starší. Člověk si také párkrát natloukl, ale my, co jsme vyrostli na porevolučních hollywoodských filmech s happyendem, jsme se naučili vždy zvednout a znovu se dostat do sedla. Díky sportu pak fair-play, brát věci s nadhledem a sportovně.
Neříká se právě tomu život?
Ano. A tak ho mám rád. Možnost vyzkoušet si a poznat co nejvíce. A do každé nové životní etapy promítnout ty praktické předchozí zkušenosti. Člověk si pak nenechá věšet bulíky na nos, nebo nasazovat růžové brýle. Jako podnikatel, který nese za vše odpovědnost, jste od rána do večera v džungli, která vám vypiluje ochranné instinkty. Cítíte v žaludku správnou věc a máte nos na hochštaplery, od kterých je potřeba se držet dál.
Jak se s tím prolíná práce v Senátu?
Přímo. Svoje praktické zkušenosti a podněty od lidí z mého okrsku promítám do debat a úprav zákonů, které k nám chodí k posouzení. Debaty jsou argumentačně náročné, protože ekonomů, manažerů kvality a podnikatelů v Senátu moc není, abychom mluvili stejným jazykem. Ale je to práce i odměňující, protože kolegové senátoři jsou odborníci ve svých specializacích, jsou to chytří a kompetentní lidé, studnice zkušeností. Přátelské debaty s nimi jsou obohacující, za to ta práce stojí. Jeden druhému se snažíme s problémy v regionu pomáhat.
Když jsme u toho regionu, co vy a Humpolec?
První pozvání do Humpolce přišlo od organizátorů Zlaté podkovy. Koně. Přehlídka. Soutěžení. Zcela nové zážitky. Užíváme si to s manželkou a dvěma dětmi. Poprvé měli oči navrch hlavy. Nyní je jim to již všednější. Před organizátory udržující tradici smekám pomyslný klobouk!
Loni se mi povedlo dostat přes sto posádek autoveteránské rallye z Jindřichova Hradce až do Humpolce, aby tady nadšenci ukázali své krasavce a také udělali při obědě nějakou tržbu. Zde patří poděkování panu starostovi a radnici, že logisticky vše zařídili. Od organizátorů Spring Classic Rallye přišla jen chvála.
Když sázím stromy za Pelhřimovem, jezdím ke Standovi Bernardovi na oběd, nebo s rodinou na excelentní zákusky od Báry Bakery. Kolegům a známým doporučuji jak pivovar, tak restauraci na náměstí, kde také skvěle vaří. Bernard je mým potěšením na podnikatelské duši. Dělá to skvěle! Místních podnikatelů si obecně velmi vážím, protože kromě poctivého podnikání ještě sponzorsky pomáhají udržet tradici právě Zlaté podkově a podporují zájmovou činnost. A co si budeme povídat, podnikání je čím dál větší řehole. Vztekám se kvůli tomu v Senátu často. Zákoník práce, Green Deal, uhlíkové odpustky, regulace, narůstající socík, ubývání svobody a svazování podnikatelů do kazajky nejrůznější byrokracií.
Jak s tím bojujete?
Nyní jsem třeba zpravodajem k závěrečné zprávě NKÚ za rok 2024. Víme, co je špatně, léta brečíme, tuna analýz, ale ani gram akce. Letos se mi podařilo prosadit a s velkou podporou výboru odhlasovat usnesení, kde chceme, aby byly závěry transparentně na webu NKÚ, k nim akční kroky k nápravě, který ministr je za ně zodpovědný a aby premiér vystoupil v Senátu spolu s prezidentem Kalou a vyjádřil se k nápravě těch nejzásadnějších zjištění. Ať už je premiérem kdokoli. A také doporučujeme chemoterapii na přebujelou dotační rakovinu.
Takže Humpolec máte spojený hlavně s koňmi, autoveterány a dobrým podnikáním?
Nepochybně. Teď si uvědomuji tu osudovost. Vlastně odráží vášně mých dědů a můj naturel. Jeden můj děda za války sloužil u koní. Moc si nepamatoval jména kamarádů vojáků, ale jména koní, o které se staral, si pamatoval všechna. Byl to zahradník a pro lidi by se rozdal. Jeho nakládané čalamády, okurky, papriky a rajčata byly vyhlášené. Druhého dědu si zase pamatuji z malé domácí garáže, kde stále ležel pod nějakou starou kraksnou, jak říkávala babička, nebo s doutníčkem přemýšlel, jak toho veterána zprovoznit a zrenovovat. Aby ho pak prodal a přitáhl nějaký další vrak. Oba měli rádi lidi a byli nadšení, když měli lidé z výsledků jejich snažení radost. Mám to podobně. Tuhle část DNA jsem asi zdědil. Obdivuji a cením si každé dobré práce, kterou člověk dělá naplno a s radostí. V Humpolci se proto cítím fajn. Kéž bych měl na region více času. Rád bych za hasiči, do firem, do muzea.
Foto: Archiv Ing. Jaroslav Chalupský, Školní statek Humpolec
Buďte první! Přidejte komentář