Proč stojí za to být Broďákem – kolem toho se točil rozhovor s místostarostkou a místostarosty Havlíčkova Brodu. Byl o to pikantnější, že v diskuzi se střetl pohled rodačky z Pelhřimova, Marie Rothbauerové, brodského rodáka Libora Honzárka a Vladimíra Slávky, který zde prožil dětství, ale pak se s rodiči na čas přestěhoval na Slovensko.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Vím o vás, že jste všichni patrioti. Proč jste vlastně hrdými Broďáky?
Marie Rothbauerová (dále MR): Já jsem se narodila v Pelhřimově, kde jsem 20 let žila, a Havlíčkův Brod mi připomíná moje rodné město. Je úžasné, že si dojdu z jedné strany města na druhou pěšky. Když jsem měla kočárek s dítětem, došla jsem přes celé město do parku, aniž by mě ohrožovala auta, to bylo úplně super. Naše město je dostatečně velké na to, abychom měli dobrou infrastrukturu, nemocnice, polikliniku, obchody a zároveň se ještě na ulici vzájemně poznáváme… A navíc oproti mému rodnému Pelhřimovu máme vlastní městskou policii. (usmívá se)
Libor Honzárek (dále LH): Havlíčkův Brod je jedno z nejlepších míst k životu v Čechách a vlastně i na světě. Máme krásnou přírodu, kulturní život, spoustu pracovitých lidí. Kromě kvalitní vybavenosti je naše město i dobře situované na půl cesty mezi Prahou a Brnem. A proč jsem hrdým Broďákem já osobně? Povedlo se nám tady u řady staveb zachovat jejich památkovou hodnotu a jsem rád, že jsem mohl být u toho. Máme díky tomu krásný střed města a přilehlý park, což je, jak říkám, naše havlíčkobrodské rodinné stříbro.
Vladimír Slávka (dále VS): Já jsem se narodil na Slovensku, ale moje maminka byla původem z Havlíčkova Brodu a dětství jsem prožil zde u svých prarodičů. Vnímám, že část svých kořenů mám právě v Brodě. Prarodiče měli malý byt ve vilce na Pražské. S maminkou a babičkou jsme hodně času trávili na zahradě, která jako jediná naší rodině po převratu v roce 1948 zůstala. Maloměsto se mi jako klukovi líbilo. Když jsme se s rodiči přestěhovali do Vysokých Tater, chyběly mi tam obvyklé vjemy, jako ulice a obchody.
Libor Honzárek mi vlastně trochu nahrál na smeč. Takže čím právě vaše resorty přispívají k tomu, že je život v Havlíčkově Brodě fajn?
MR: Když jsem nastoupila, byl zde rozběhnutý projekt městského útulku, který směřoval k převodu na soukromou kliniku. Nakonec se povedlo útulek zachovat v dosavadním formátu a bylo to nejlepší rozhodnutí. Přechodný domov zde nacházejí desítky psů ročně. Dáma, která ho vede, je úžasná.
Ve své gesci mám i odpady, kde došlo v roce 2024 k malé revoluci v podobě nového systému výpočtu poplatku za odpad. Bylo to opravdu hodně vysvětlování, abychom občany nastavili na uvědomění, jak velké množství odpadu generujeme.
Pro mě jako místostarostu se zodpovědností za městský majetek je také důležité, že se nám podařilo vyřešit dům v Haškových Sadech, který stojí v rušné křižovatce. Město nyní chystá jeho demolici, aby se zde zlepšila přehlednost.
Když jsme u těch nemovitostí, tak obrovský pokrok přineslo spuštění nového způsobu prodeje či pronájmu nemovitostí formou online aukce na webu www.bydlenivhb.cz. Jsme vlastně první municipalita v republice, která na tento systém najela.
Loňský rok přinesl velký progres i pro sportovce, kdy jsme oddělili sportoviště od agendy městských technických služeb. Nyní všechna spadají pod Brodskou sportovní, která má na starosti jejich pronájmy, údržbu, rozvoj a klientský servis nejen pro sportovce, ale pro každého návštěvníka. Se sportem souvisí i průlom v jednáních s majitelem pozemků u sjezdovky na Vysoké, kde se loni povedlo obnovit provoz.
A s tím se nabízí otázka se sportem související, jak se město věnuje nejmladší generaci?
VS: Myslím, že za uplynulý rok máme splněno. (směje se) Povedlo se nám otevřít hned dvě velké školní stavby. Největší radost mám z nového školního pavilonu na ZŠ Konečná. Je to zásluha kolektivu městského úřadu Havlíčkův Brod a celého zastupitelstva. Prošli jsme si, a to včetně žáků, docela velkým martyriem, protože původní škola byla stavěna jako dočasná, takže byla doslova z „papundeklu“. Dneska nám tady stojí krásná budova s jedenácti moderními učebnami. V areálu je i nová školka a jídelna. Podobnou radost jsme měli i z půdní vestavby na ZŠ V Sadech. Jsem rád, že můžu opravdu mluvit v množném čísle, protože spolupráce a komunikace s kolegy je další věc, která mi osobně dělá radost.
U Libora Honzárka je otázka na srdcový projekt asi jasná…
LH: Již tady byla řeč o středu města, ale možná je dobré to vzít více ze široka. Centrum totiž nejsou jen budovy, ale i doprava. Nám se povedlo vytvořit velmi logický dopravní rastr. V praxi to znamená, že centrem města, samozřejmě i díky jihovýchodnímu obchvatu, projedete dnes bez front. To se povedlo díky průběžné změně dopravního režimu řady ulic a úpravě systému parkování. Opravili či vybudovali jsme záchytné parkovací plochy dále od centra – například u Krajské knihovny Vysočiny.
Ale zpátky k té otázce, velkou radost mám ze Smetanova náměstí, kde se nám po dlouhé a pečlivé přípravě podařilo najít životaschopný kompromis mezi pobytovou zónou se zelení, kam chodí spousta lidí odpočívat, a dopravní obslužností. Je strašně důležité, když z centra města lidé neodcházejí. Nejsmutnější jsou náměstí, kam nikdo nechodí, protože nemá důvod. U nás to funguje skvěle, máme dvě náměstí 30 metrů od sebe a obě jsou plná lidí a života.
To jsou projekty, které jsou většinou už uzavřené. Kde letos občané zaznamenají změny a novinky?
MR: Pro mě je teď výzva psí útulek v Mírovce. Určitě nás čeká ještě práce na vyladění Brodské sportovní, aby se stala plnohodnotnou, silnou a sebevědomou společností na to, aby odolala veškerým tlakům a pomáhala sportovcům.
Pane Slávko, loni jste se věnovali hodně školství, takže letos je na řadě sociální sféra?
VS: V sociální oblasti nás čeká rozšíření kapacity Domova pro seniory Reynkova, kde se kanceláře přesunou do nové půdní vestavby a místo nich přibydou pokoje pro klienty se zvláštními potřebami.
Ale na školy určitě myslíme také. Máme vyčleněno přibližně 15 milionů korun na opravy. Velké změny čekají ZŠ Nuselská, vedle které bude dokončené multifunkční hřiště pro TJ Sokol a škola ho bude moci dopoledne také využívat. Kromě toho zde žáci dostanou novou kuchyň.
To jsou velké projekty, které zaznamená i široká veřejnost. A chystají se i další…
LH: Velký přesah směrem k obyvatelům mají samozřejmě 3. a 4. etapa revitalizace parku Budoucnost, které budou letos dokončené. V současné době také připravujeme infrastrukturu pro parcely v lokalitě Na Nebi. Bydlení chceme řešit i komplexněji jak v podobě developerských projektů, tak v podobě přípravy nové čtvrti v areálu nad psychiatrickou nemocnicí.
Možná nezůstávejme jen u těch investičních projektů: letos si Havlíčkův Brod připomíná 770 let od první písemné zmínky a né zmínky a v rámci oslav přinášíme sil rámci oslav přinášíme silné příběhy z našeho města. Jaký je ten váš nejsilnější životní příběh spojený s naším městem?
MR: V Havlíčkově Brodě se mi narodili všichni tři moji synové a to je samozřejmě zážitek, na který se nikdy nezapomíná. Jsem moc ráda, že jsem mohla být v havlíčkobrodské porodnici. Servis zde je pro maminky neskutečný. A s tím souvisí i to, že se v našem městě dobře vychovávají děti. Je to město tak akorát.
VS: Pro mě byl nejsilnější moment, když jsem přijel po 20 letech do Havlíčkova Brodu. Na Slovensku jsem se podílel na církevních restitucích, takže jsme se rozhodli po sametové revoluci požádat o navrácení majetku v Čechách. Když jsme sem přijeli, byl celý náš statek totálně zdevastovaný a zahrada, kam jsme chodili s maminkou a babičkou, zarostlá. To místo jsem nepoznal. Připadalo mi to jak pohádka O Šípkové Růžence, akorát jsme si místo mačety museli pronajmout buldozer.
LH: Pamatuji si ještě na starý Rosmark. Pro nás kluky to byla taková brodská Stínadla, kde jsme zažívali různá dobrodružství. Hodně silně se mi proto vryla do mysli jejich asanace. Možná to je důvod, proč celý život tíhnu k památkám a péči o historické dědictví. V Brodě tehdy byl obrovský kus historie zničen. Naštěstí se nám ale nyní daří pečovat o místa, která se podařilo zachovat. Třeba zrevitalizované Smetanovo náměstí je podle mě takovým zadostiučiněním a pozitivní tečkou za asanovaným Rosmarkem.
Foto: Archiv Město Havlíčkův Brod
Komentáře nejsou povoleny.