Ještě před několika desítkami let žili klienti Domova Kamélie Křižanov ve velkém zámeckém areálu. Dnes mají vlastní pokoje v běžných domech a žijí způsobem, který se co nejvíce přibližuje běžnému životu. Transformace sociálních služeb přinesla zásadní změnu nejen v bydlení, ale především v pohledu na člověka s intelektuálním znevýhodněním.

O tom, co se za poslední roky podařilo změnit, co obnáší každodenní život v komunitních domácnostech a jaké jsou další plány, pohovořila ředitelka Domova Kamélie Křižanov, příspěvkové organizace, Silvie Tomšíková.

Domov Kamélie loni oslavil 65 let. Když se za jeho historií ohlédnete, jak zásadně se změnilo jeho poslání?
Změna je opravdu obrovská. Původně jsme byli zařízením pro děti a mládež a klienti žili ve velkém zařízení v renesančním zámku, který nebyl uzpůsobený pro dlouhodobý život lidí. V rámci transformace jsme postupně přešli na komunitní bydlení a podařilo se nám změnit způsob bydlení všech našich klientů. Už více než deset let tak žijí v komunitních domácnostech – v běžných rodinných domech, kde bydlí maximálně šest lidí. Naprostá většina klientů má vlastní pokoj. Mají své soukromí, své věci a svůj klíč. Když odjedou za rodinou, pokoj si mohou zamknout stejně jako kdokoli jiný.

Na první pohled přitom člověk nemusí poznat, že jde o dům, kde žijí lidé se znevýhodněním. V čem se od běžného bydlení liší?
Domy jsou přizpůsobené potřebám klientů. Máme například širší chodby pro pohyb vozíků, upravené koupelny, transportní závěsné systémy a také sníženou výšku oken, aby lidé na vozíku či na lůžku dobře viděli ven. Velký důraz klademe i na venkovní prostor. Mnohé domácnosti mají terasy, kam mohou klienti vyjíždět přímo ze svých pokojů. Důležité ale je, že samotný život v domácnosti probíhá co nejběžněji. Lidé si vybírají, co budou snídat, pomáhají s nákupy, úklidem nebo péčí o dům a podle svých možností se podílejí na jeho chodu.
Nejde tedy o předem naplánovaný program, který musí všichni dodržovat?
Rozhodně ne. Jsou to dospělí lidé a každý má své zájmy a potřeby. Klienti si například se svým klíčovým pracovníkem plánují, co by chtěli podniknout. Když chce někdo do kina, domluví se a jde třeba jen ve dvou s pracovníkem. Jiní zase chtějí na koncert nebo do kostela. Když se ve městě koná nějaká společná akce, může jít celý dům, ale jinak se snažíme respektovat individualitu každého člověka.

Jaké služby Domov Kamélie vlastně nabízí?
Máme pobytové i ambulantní služby. Patří mezi ně domov pro osoby se zdravotním postižením, chráněné bydlení a domov se zvláštním režimem. Ambulantní služby zastupují denní stacionáře v několika lokalitách a sociálně terapeutická dílna se nachází v Novém Městě na Moravě. Ta je specifická tím, že má být určitým mezikrokem k zaměstnání. Klienti se tam učí praktickým dovednostem, například při zahradnických činnostech nebo při péči o koně. A pokud se jim podaří získat práci, je to vlastně naplnění smyslu celé služby.
Velkou roli tedy hrají zaměstnanci. Je dnes problém sehnat kvalitní personál?
Samozřejmě je to náročné, ale daří se nám místa obsazovat. U této práce podle mě není nejdůležitější pouze vzdělání. Člověk musí mít především správné osobnostní vlastnosti a respektující přístup. Proto u nás uchazeči procházejí výběrovým řízením a také posouzením psychologem. Potom zaměstnance dál vzděláváme a podporujeme. Snažíme se také naslouchat jejich potřebám a zapojujeme je do rozhodování. Máme pravidelná setkání i ankety, kde mohou přicházet s vlastními návrhy.

Vy sama jste v Domově Kamélie už 22 let. Jaké to bylo nastoupit do ředitelské funkce?
Původně jsem pracovala jako vedoucí provozního úseku a měla jsem na starosti mimo jiné počítačové sítě, digitalizaci nebo zavádění nových systémů. Sociální oblast jsem si později doplnila studiem, protože jsem cítila, že ji potřebuji pro svou práci. Když tehdejší paní ředitelka odcházela do penze, přihlásila jsem se do výběrového řízení a uspěla. Nastoupila jsem vlastně do rozjetého vlaku transformace. Tehdy byla zhruba v polovině a jsem moc ráda, že jsme ji společně dokázali dokončit.
Co vás čeká po dokončení transformace? Kam se chcete posunout dál?
Teď bychom se chtěli zaměřit na několik oblastí. Velkým tématem je například alternativní a augmentativní komunikace. Chceme u každého klienta přesně vědět, jakým způsobem komunikuje a jak mu v komunikaci můžeme pomoci, pokud verbálně komunikovat nemůže.
Důležité jsou pro nás také vztahy a sexualita, protože i lidé s mentálním znevýhodněním mají právo na vztahy a vlastní rozhodování. A věnovat se chceme také paliativní péči, aby člověk mohl, pokud možno, zůstat doma i v závěru svého života. Zároveň bychom rádi otevřeli sociální poradenství, které by se specializovalo mimo jiné na podporu rodin osob s poruchou autistického spektra a mentálním znevýhodněním.
Chceme být lidem oporou nejen tehdy, když už péči nezvládají, ale mnohem dříve. Protože naším cílem je, aby člověk mohl co nejdéle žít svůj život přirozeně – doma, v komunitě a s podporou, kterou skutečně potřebuje.
FOTO: archiv Domov Kamélie

Komentáře nejsou povoleny.