Domov Jeřabina má duši. A dává ji i druhým

Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.

Díky Domovu Jeřabina mohou mentálně postižení z Pelhřimovska žít co nejvíce naplno s maximální mírou zapojení do společnosti. Organizace poskytuje rozmanitou škálu služeb a věnuje se i péči o seniory. „Domov Jeřabina má duši. A dává ji i druhým,“ říká nově jmenovaný ředitel Domova Jeřabina Pelhřimov Aleš Urban.

Letos slaví Pelhřimov 800 let a Jeřabina 10 let od transformace. Co pro vás toto výročí znamená a kam se za tu dobu organizace posunula?
Je to symbolické. Pelhřimov slaví historii města, Jeřabina svoji přeměnu, a to od ústavního zařízení k síti komunitních domácností. Transformace není jen o budovách, ale o změně přístupu, o důrazu na důstojnost, individuální podporu a přirozené prostředí. Dnes máme více než desítku domácností, vlastní komunitní obchůdek, podporujeme lidi v práci, ve volném čase, ve vztazích. Posunuli jsme se z izolace do běžného života. Jde o obrovský krok dopředu, za který jsme všichni moc rádi.

Z bývalého ústavu v Těchobuzi se stala síť domácností v komunitě. Co pro vás osobně znamená „život v běžném prostředí“? Jak se to daří naplňovat v praxi?
Pro mě to znamená, že každý má právo žít život podle svých možností a přání, i když potřebuje podporu. Klienti Jeřabiny dnes chodí na nákup, vaří, jezdí na výlety, pracují, mají sousedy. Je to někdy náročnější než ústavní model, ale o to víc naplňující. Vidíte lidi růst, najít vlastní rytmus a nakonec i rozkvést. To je smysl sociálních služeb.

Když se projdeme po Jeřabině, potkáme různorodé služby – chráněné bydlení, stacionář, dílnu, domov pro seniory. Co je podle vás tím pojítkem, které drží tuhle pestrou mozaiku pohromadě?
Jednoznačně lidé a hodnoty. Uznání, respekt, trpělivost. A taky schopnost spolu mluvit napříč službami, úseky i profesemi. Dobrý domov poznáte podle toho, že se v něm necítíte jako v instituci. A to platí jak pro klienty, tak pro zaměstnance. Schválně se přijďte za námi podívat.

V oblasti sportu spolupracujete s hokejovou Duklou Jihlava. Jak vzniklo tohle propojení a co přináší vašim klientům i zaměstnancům?
Úplně přirozeně. Sport sledují někteří naši klienti odjakživa. A když jsme zjistili, že s Duklou Jihlava můžeme udělat společné akce, pozvat hráče, navštívit stadion, tak jsme šli do toho. Pro naše klienty je to obrovská motivace. Najednou se nevidí jako „postižený člověk“, ale jako fanoušek, jako součást něčeho většího. Je skvělé vidět, jak se dá sport spojit se sociální oblastí.

Zahraniční spolupráce často zůstává u formálních návštěv. Vy ale máte skutečné partnerství se slovenským DSS Zavar. Co vás na této spolupráci inspiruje a čím si vzájemně obohacujete praxi?
S DSS Zavar z Trnavského samosprávného kraje a jejich ředitelkou doktorkou Pavlovičovou máme výjimečný vztah. Je to žena s obrovským přesahem ať už lidským i odborným. Učíme se navzájem. Jejich zařízení bylo dál v některých formách aktivizace, my jsme je inspirovali v transformaci. Nejde o protokol, ale o vzájemnou důvěru a snahu si pomáhat a myslet při tom na druhé. Když jsme v kontaktu, nemluvíme o tom, co máme na webu nebo sítích, ale mluvíme o tom, co skutečně žijeme.

Velké instituce často řeší spíš provoz než vztahy. Vy ale mluvíte o důvěře, otevřenosti a lidskosti. Jak se tyto hodnoty dají v organizaci udržet i při více než 130 zaměstnancích a desítkách klientů?
Denním kontaktem, zpětnou vazbou a osobní přítomností. Ředitel nesmí zmizet za dveřmi kanceláře. Musí být v terénu, naslouchat, někdy i ustoupit nebo říct nepříjemnou pravdu. Hodnoty se nevyvěšují na nástěnku, hodnoty se formují v běžných situacích. Tím, jak mluvíme jeden s druhým, jak řešíme konflikty, jak reagujeme v krizích.

Domov pro seniory Onšov je součástí Jeřabiny už několik let. Jak se vám daří skloubit dvě tak rozdílné oblasti jako je práce s dospělými s mentálním postižením a péči o seniory?
Je to jiné v obsahu, ale stejné v přístupu. I senioři chtějí žít důstojně, bezpečně a pokud možno aktivně. V Onšově plánujeme posílit tým, měníme prostředí, zajišťujeme více aktivizačních prvků. Pomalu, ale jistě domov ožívá. A je krásné vidět, že postupné změny svědčí každému.

Založili jste komunitní obchůdek Spolu. Co by měl zažít člověk, který do něj vejde? A proč vůbec má smysl podporovat tento typ sociálního podnikání?
Především by měl cítit, že je vítán. Že tady nejde jen o to „něco si koupit“. V obchůdku jsou výrobky klientů z Jeřabiny, Fokusu i aktivity od Charity a každá věc tam má svůj příběh. Když si koupíte hrníček, tak víte, že někoho potěšil dvojnásob: vás a toho, kdo ho vyrobil.

Na čem dnes organizace stojí a kam směřuje? Jsou před vámi nové výzvy, nebo spíš upevňujete to, co už se povedlo?
Stojíme na lidech, a to je základ. A směřujeme dál. Upevňujeme to, co funguje, ale chceme i růst. Chystáme modernizace, vzdělávání, mezigenerační propojení. Chceme být organizací, která je odborná, lidská, viditelná a přitom stále pokorná ke své roli. V tom vidím jasný směr a nerad bych uhýbal z cesty.

Kdybyste měl vybrat jednu věc, na kterou jste v Jeřabině nejvíc hrdý, co by to bylo?
Na náš tým. Na to, jak i v těžkých situacích držíme pohromadě. Jak se lidi navzájem podrží, pomůžou si, nezapomenou se usmát. Můžete mít vizi, projekty, peníze, ale bez týmu, který má srdce, to nefunguje.

A na závěr – je někdo, komu byste chtěl veřejně poděkovat za podporu a spolupráci při rozvoji Domova Jeřabina?
Rozhodně. Děkuji hejtmanovi Kraje Vysočina Martinu Kuklovi za důvěru a stabilní vedení kraje. Radnímu pro sociální oblast Jiřímu Horkému za otevřenost, pochopení a skutečný zájem o sociální oblast. A děkuji i zástupcům města Pelhřimov, a to ať už z radnice nebo dalším organizacím za to, že s námi tvoří moderní a lidské služby. A samozřejmě děkuji i všem zaměstnancům Jeřabiny. Jsou to oni, kdo dávají organizaci její duši.

Foto: Archiv Domov Jeřabina