DKO hraje významnou roli v jihlavském kulturním dění. Můžete tam vyrazit na koncerty, divadelní představení pro děti i dospělé, muzikály, balet, nejrůznější zábavné pořady, přednášky či plesy. Nabídka je opravdu široká. „Snažíme se program skládat tak, aby si na své přišly všechny věkové kategorie návštěvníků. Nesázíme pouze na populární pořady a známá jména, ale dáváme šanci i menšinovým žánrům či méně známým protagonistům,“ říká jednatel DKO Jihlava Petr Palovčík.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Vysvětlete pro začátek, co vlastně znamená zkratka DKO, je to dům kultury a oddechu?
Možná by se nabízelo „Dům kultury a oddechu“, ale skutečnost je jiná – zkratka znamená Dům kultury a odborů. Budova byla otevřena v roce 1961 a od té doby jsou jejími vlastníky odborové svazy. Původně ji vlastnily tři desítky odborových svazů, dnes je dominantním vlastníkem OS KOVO. Přičemž spolupráce s majiteli je výborná a výrazně přispívá k rozvoji kultury ve městě – ať už podporou akcí, nebo investicemi do budovy. Například od loňska je celý objekt bezbariérový. Zatímco v jiných městech bývá kulturní infrastruktura součástí městských příspěvkových organizací, DKO funguje jako společnost s ručením omezeným, která si na svůj provoz musí vydělat sama. Dotace z městského rozpočtu tvoří jen asi 3 % našeho obratu. Ve srovnání s podporou, jakou dostávají městské příspěvkové organizace, je to opravdu málo. I proto považuji činnost odborů za nenahraditelný přínos pro kulturní život v Jihlavě.
O Domu kultury a odborů rozhodně nelze tvrdit, že by byl nevyužitý. Kromě části pro kulturní účely v něm funguje i restaurace a komerční prostory, tudíž to v něm žije doslova od sklepa po půdu.
Rozhodně by se to tak dalo říct. Zajišťujeme společenský a divadelní sál, malou scénu, dva konferenční salonky a baletní sál. Jde cca o 400 akcí ročně. A kromě jiného je využito i podzemí, kde bývaly dříve protiatomové bunkry.
K čemu teď slouží? Některé jako sklady, v jednom je tiskárna merche rockové skupiny XIII. století a v části sklepních prostor se zanedlouho bude otevírat únikovka.
Přejděme k tomu, s čím mají lidé DKO nejvíc spojené, a to je kulturní dění. Když jsem se podívala na program na webu www.dko.cz, zjistila jsem, že je velmi pestrý. Snažíme se skladbu kulturní nabídky tvořit tak, aby si v ní našly to své všechny věkové a žánrové kategorie. Nabízíme akce jak pro děti a mládež, tak pro jejich rodiče i babičky a dědy. V programu pamatujeme na příznivce divadla i baletu, živých koncertů i nejrůznějších besed a přednášek.
Jací jsou Jihlavané kulturomilové?
Navštěvují vámi pořádané akce v hojném počtu? Musím s velkým potěšením říct, že ano. Ne stalo se nám, že bychom na něco měli vyloženě prázdno. Jsme rádi i za zpětnou vazbu od návštěvníků, ať už kladnou či kritickou. Každá reakce na to, co děláme, nás posouvá dopředu a umožňuje nám následně vyjít lidem v oblasti kulturního dění co nejvíc programově vstříc.
Dá se říct, jaké typy pořadů přilákají nejvíce lidí?
Rozhodně jsou to divadla a koncerty a čím více jsou známější jména účinkujících, tím větší zájem většinou vyvolají. Snažíme se ale do programu zařazovat i nabídky, které nejsou z kategorie mainstreamu. Jde o interprety, či vystoupení, které jsou kvalitní, ale zatím třeba ne tolik známé, nebo jen pro určitou skupinu diváků. Jihlava je v tomto ohledu podle mě hendikepovaná svou velikostí. Není tu takové množství lidí, kteří by aktivně vyhledávali a chtěli poznat práci „nových“ umělců. Většinou jdou raději na to prověřené, co znají. V tomto ohledu záleží i dosti na nás pořadatelích, abychom je přesvědčili o naší dramaturgii a o tom, že máme dobré typy a že nám mohou věřit.
Vím, že je to v takovém množství akcí, které chystáte nelehký úkol, ale kdybyste měl návštěvníky pozvat na jednu akci z nabídky DKO, která by to byla?
To je vskutku nelehký úkol. Každý člověk má jiný kulturní vkus a co zaujme jednoho, nemusí se líbit druhému. Ale osobně bych rád pozval na velkou událost v rámci žánru vážné hudby, a to cyklus koncertů Vysočina sobě chystaný ve spolupráci s agenturou ARS Koncert. Ten začne ještě letos a bude pokračovat i v následujícím roce. V Jihlavě tak díky němu zahrají nejlepší české orchestry jako například FOK hlavního města Prahy nebo Brněnská filharmonie.
Novinkou letošního roku je i divadelní předplatné.
Chtěli jsme vedle oddechových komedií nabídnou i představení vážnějšího charakteru, které diváky nutí k zamyšlení nad různými tématy, přináší silné emocionální zážitky a zasahují do důležitých témat širšího spektra. Vybrali jsme proto čtyři představení, která nabízíme v balíčku divadelního abonmá. Hry mají skvělé herecké obsazení a nápaditou režii i scénografii. Hledáme například i práce lidí z Jihlavy a z Vysočiny a chceme je takto divákům přiblížit. Jsem moc rád, že se tento náš krok setkal s pozitivním ohlasem z řad návštěvníků a doufám, že zájem v druhé ročníku potvrdí, že je to dobrá a pro diváky atraktivní cesta.
Jak dlouho dopředu se vlastně plánuje takový kulturní kalendář na nadcházející rok?
V podstatě práce začíná více jak rok dopředu. Jinými slovy, první pololetí na rok 2026 už bylo v podstatě hotové před letošními prázdninami. Třeba velké kapely, které jezdí celorepublikové turné, si do kulturního kalendáře zařazujeme klidně dva roky dopředu před samotným koncertem. A o plesových sezonách v DKO už máme jasno až do roku 2029. Ale tak trochu navzdory tomuto tvrzení platí, že kulturní program je živým organismem a jsme schopni i velice rychle zařadit i nějakou mimořádnou atraktivní a aktuální novinku.
Prozraďte, chodíte jakožto ředitel DKO ve volném čase ještě za kulturou?
Pokud ano, na co rád zajdete? Pokud to čas dovolím, zajdu velice rád, jak na kulturu, tak na sport. Obojí k životu potřebuji. Mám rád rockovou alternativu, jazz, blues, ale i filmy, či divadlo. Hodně chodím i na představení a koncerty přátel. Nejkrásnější přitom pro mě je, když mě daná akce strhne natolik, že se přestávám zajímat o to, jaký mají zvuk, světla, jak klape organizace, nebo jak mají uklizeno, čili zapomenu na „své profesní postižení“ a věnuji se jen a jen vystoupení.
Buďte první! Přidejte komentář