„Je to jako sednout do rozjetého rychlíku,“ začal s úsměvem rozhovor na téma práce starosty Mgr. Karel Marek, který sedí na pomyslném nejvyšším křesle radnice v Lysé nad Labem první funkční období.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Pane starosto, jak velká to byla změna, ujmout se před více než třemi lety funkce starosty ve městě Lysá nad Labem?
Předtím jsem 23 let pracoval v bankovnictví, konkrétně na centrálách velkých korporací, takže některé momenty jsou v obou zaměstnáních podobné, jiné naprosto odlišné. Nevím, jestli už jsem si zvykl, ale mám pocit, že jsem naskočil do rozjetého rychlíku a teď jsem někde mezi dveřmi a sedačkou. (smích)
Můžete více rozvést zmíněné podobnosti a odlišnosti?
Podobné je to v tom, že město i velká korporace mají spoustu omezení a pravidel. Princip překonávání problémů je tedy podobný, jen ty problémy jsou samozřejmě úplně jiného typu.
Která témata či jednání se oproti očekávání ukázala jako složitější, než jste čekal? Díky předchozí práci rozumím financím, a protože jsem byl už před tím čtyři roky v zastupitelstvu města, tušil jsem, že městské finance budou problematické. To, jaká byla realita, mě však opravdu zaskočilo. Dále jsem po nástupu do funkce musel okamžitě řešit výběr provozovatele vodovodů a kanalizací, s nímž nám za dva měsíce končila dosavadní smlouva. Další nečekanou nepříjemností bylo náhlé ukončení činnosti pohřební služby, která ve městě fungovala třicet let. Na to se nepřipravíte.
Jak vypadal samotný začátek na radnici?
Prázdná kancelář, prázdné vizitkovníky, žádné kontakty, prázdná městská kasa a spousta věřitelů. S bývalým vedením proběhla jediná hodinová schůzka, na níž jsme obdrželi několik stručných informací. Paní radní pro investice přišla se šanony na odbor investic, dala je tam na stůl s tím, že tímto předává veškeré investice. Vedoucí odboru investic utekl ještě před naším příchodem. Velké městské investice byly sice postaveny, slavnostní pásky přestříhány, ale stavby nebyly převzaté a zkolaudované. Firmy přicházely a říkaly: my vám chceme předat stavbu, chceme doplatit dva miliony, pět milionů a my jsme nacházeli další a další nedostatky a nedodělky těchto staveb.
Jak jste se v takové situaci dokázali zorientovat?
Opravdu to nebylo jednoduché. S mnohými věcmi nám pomohli zaměstnanci úřadu a nová vedoucí odboru investic. Mnoho situací jsme zvládli díky svým předchozím zkušenostem a své odbornosti. Právníci pečlivě pročítali smlouvy a zkoumali oprávněnost nároků věřitelů, stavaři procházeli stavby a objevovali nedostatky, já jsem hledal možnosti financování a nastavoval průhledné hospodaření s penězi odpovídající standardům 21. století. Takto jsme postupně převzali sportovní halu, opravenou vilu pro školku v Litoli, Jedličkův dům, úpravy v parku Štěpánky Rohanové, půdní vestavbu na radnici či rekonstrukci Mírové ulice. Všechno se navenek tvářilo dokončeně, ale chyběly kolaudace a stavby nebyly převzaty. Zkolaudovaná a převzatá byla pouze rekonstrukce ulice ČSA. A i přesto její zhotovil přišel, že chce doplatit sedm milionů…
Práce starosty je velký zásah do života. Co všechno jste ve svém osobním životě musel změnit?
Jsem workoholik a zároveň kreativní člověk, takže si práci vytvářím všude, kam přijdu. Vždycky jsem to tak dělal, takže v tom se toho moc nezměnilo. Odpadlo mi dojíždění do Prahy, čímž jsem ušetřil čas, na druhou stranu práce starosty nekončí ani o víkendech. Jsou věci, které „řešíte“, i když jdete třeba jen po městě nakupovat.
Co Vás na této práci těší, co naopak příliš nebaví?
Jsem extrovert a nabíjí mě interakce s lidmi. Takových interakcí mám každý týden desítky. Také mě baví vymýšlet a realizovat změny, které zlepšují život v našem městě. Na druhou stranu jsem jako starosta zodpovědný za řadu věcí, o kterých nerozhoduji, ale případná kritika pak jde na moji hlavu. Náročné také je, že pro stejnou věc potřebujete nadchnout kolegy v radě, případně i v zastupitelstvu, současně i občany ve městě a v neposlední řadě také úředníky. Je také nutné stále naslouchat lidem okolo, přijímat různé podněty, vyhodnocovat je a vybírat ty nejzajímavější.
A váš vztah k administrativě?
To je přesně ta část práce, u níž občas zalituji, že je jí tolik a není vůbec vidět. Například proto jsme založili technické služby, abychom nemuseli stále soutěžit dodavatele a spoustu věcí jsme mohli dělat sami. Postupně digitalizujeme procesy na městském úřadě. Tato naše snaha byla před rokem oceněna magazínem Egovernment, který nám udělil první místo v kategorii eOsobnost měst. Velkou pozornost věnujeme například odpadovému hospodářství a připravujeme se tak na změnu pravidel skládkování, která bude platit od roku 2030.
Jak se naslouchá lidem, kteří s Vámi zrovna nesouhlasí?
Jak kdy. Setkávám se se dvěma různými skupinami lidí. Někteří s námi apriori nesouhlasí, protože mají pocit, že vše děláme špatně. S těmi je složitější diskuze. V dnešní společnosti, která je hodně rozdělená, často nejsou diskuze o meritu věci, ale o napadání osobností a mojí snahou je, aby se toto na komunální úrovni nedělo. Můžeme mít jiný názor, ale ne spolu nemluvit.
Kdo tvoří tu druhou skupinu?
To jsou ti, kteří s námi nesouhlasí z věcného důvodu. Uvedu příklad: když zvýšíme nějaký poplatek, bude vás to stát víc peněz. Pro celé město je to přínos, ale vy si trochu pohoršíte, je proto pochopitelné, že budete proti. I proto se snažím naslouchat lidem, protože každý máme svůj pomyslný skleník a nemusíme vždy dohlédnout na všechny důsledky. Často zjišťuji, že lidé jen nemají dostatek informací
Jaké projekty považujete v tomto období za nejdůležitější?
Jsou velké a dlouhodobé věci, které se ve městě podařilo rozběhnout. Finišujeme obchvat města, který by se měl v roce 2027 začít stavět. Téměř třicet let se řešil domov seniorů na zámku, také tuto situaci se nám podařilo odblokovat. Koupili jsme pozemek, uzavřeli jsme smlouvu se Středočeským krajem, vyhlásila se architektonická soutěž a postaví se nový moderní domov. Třetí velkou akcí, kterou jsme dojednali s Ředitelstvím vodních cest, je vybudování rekreačního přístavu mezi městem a Labem v návaznosti na areál Pod mostem. Díky tomu by se Lysá mohla stát jedním z klíčových center na Labi určených k rekreaci. Aktuálně řešíme, kde bude stát nový lékařský dům a odblokování rekonstrukce kulturní sálu (Calypsso). Velká výzva do příštích let bude výstavba městských bytů.
Zdá se, že vás hodně baví strategické plánování.
Ano, strategie a přemýšlení o budoucích věcech, jak do sebe zapadají, mě extrémně baví. Snažím se plánovat a rozvíjet dlouhodobé cíle, které třeba bude jednou realizovat někdo jiný, třeba trochu jinak, než si já teď představuji, důležité ovšem je, aby měl na co navázat.
Jak by měla Lysá nad Labem vypadat třeba za deset let?
Lysá je krásné malebné městečko, máme tady zámek, krásný zámecký park, bývalý klášter, Labe. Pokud sem však přijede turista, tak má málo možností, jak tady trávit čas třeba několik dní. Jedna z klíčových vizí je, aby se z Lysé stalo turistické centrum, kam lidé rádi přijedou a budou tady odpočívat.
Co by tomu mělo pomoci?
Naší vizí je propojit Labe s městem a udělat z Lysé výchozí bod pro zajímavosti v okolí. Na Labi bude stát rekreační přístav, to je investice státu za asi 200 milionů korun. Sousední Přerov plánuje budovat molo, mohl by tak vzniknout přívoz do Přerova a s ním turisticky atraktivní přístup do skanzenu. Okolí Lysé je ideální pro cyklisty. Středočeský kraj připravuje cyklostezku podél Labe, která povede právě areálem přístavu. A my bychom byli rádi, aby se u nás lidé zastavili a přespali tu, třeba v nově vzniklém kempu. Cyklisté by od nás měli možnost vyrazit třeba na sever do Milovic, kde je Mirákulum, nebo na jih, kam by měla vést nová cyklostezka, jejíž trasu připravujeme s Českým Bodem a Říčany. V samotném přístavu pak bude možnost půjčit si loďku na projížďku po Labi, nebo jet výletní lodí do Nymburka nebo Poděbrad. Turistický ruch tak může podpořit vznik nových obchůdků, kaváren, restaurací, ale zároveň ubytovacích kapacit. Byl bych rád, kdyby více lidí pracovalo a podnikalo tady místo toho, aby dojížděli za prací do Prahy
A zámek?
Zmiňoval jsem, že jedna z velkých priorit je vybudovat nový domov pro seniory, aktuálně běží architektonická soutěž a očekávám, že v roce 2030 se začne stavět. Poté budeme mít volný zámek, který je ovšem ve vlastnictví Středočeského kraje. Do té doby máme čas přemýšlet, co se zámkem. Zároveň budeme dále rozvíjet naši nádhernou zámeckou zahradou, protože to je to místo, kam turisté přicházejí již nyní.
A co obyvatelé města, pokud se z Lysé stane turistické centrum?
Nemyslím si, že by Lysé hrozilo, že se stane takovým turistickým centrem, kde se prakticky nedá žít. Pro mě je inspirací třeba Litomyšl. Nevadilo by mi být takovou středočeskou Litomyšlí. Naší výhodou je, že jsme malým městem, známe se, ale potřebujeme se potkávat, potřebujeme budovat různé komunity. A je potřeba, aby město pro to vytvářelo prostor. Výrazně jsme obnovili areál v Čechovce tak, aby se stal komunitním místem. Teď se připravuje obnova volnočasového areálu na sídlišti. Vytváříme prostor pro setkávání v parku Štěpánky Rohanové. Běží tam kulturní akce, je tam možnost hrát ping-pong, pétanque, v zimě je tam kluziště. Založili jsme středisko volného času, které už má asi 60 kroužků. Máme skvělou ZUŠ. Samozřejmě potřebujeme budovat a rekonstruovat silnice, chodníky, kanalizace, vodovod. To je naprosto nezbytné. Ale život ve městě je tvořen tím, že se spolu potkáváme.
To jsou ale plány na mnoho a mnoho let dopředu. Je přece jasné, že tohle všechno nebudete dělat vy.
Já jsem bytostně vizionář a člověk, který se dívá hodně dopředu nezávisle na tom, kdy končí volební období. Moje zkušenost je, že bez vizí na mnoho let dopředu se nic neposune. Je mi však jasné, že něco udělám já, ale v něčem budou pokračovat ti, co přijdou po mně. Tak to prostě v životě chodí. Přál bych si, aby Lysá bylo město, kde se nám společně dobře žije a kde trávíme rádi volný čas.
Foto: Archiv Lysá nad Labem
Komentáře nejsou povoleny.