Po šesti letech náročné rekonstrukce se Vlastivědné muzeum v Nymburce znovu otevřelo veřejnosti. Návštěvníky láká na moderní expozice, unikátní archeologické nálezy i nově vzniklou přístavbu pro obří obraz Alfonse Muchy. Jak dlouho očekávaná proměna probíhala a co vše dnes Polabské muzeum jako celek spravuje? O tom hovoří jeho ředitel Jan Vinduška.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
Polabské muzeum tvoří více částí. Můžete na úvod představit celý tento celek?
Ano, nejsme jen jedna budova. Hlavní sídlo máme v Poděbradech, kde se nachází rozsáhlé expozice. K tomu spravujeme Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem – známý skanzen dokumentující lidovou kulturu středního Polabí. Dalším pracovištěm je muzeum Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem věnované rodákovi a rozluštiteli chetitštiny. A v neposlední řadě Vlastivědné muzeum v Nymburce, které jsme po šesti letech letos v květnu slavnostně otevřeli.
Rekonstrukce byla velmi rozsáhlá. Co vše se muselo udělat?
Opravovalo se v podstatě vše – od sklepů až po střechu. Budova dostala novou střešní krytinu novou fasádu, veškeré rozvody, vznikl výtah pro bezbariérovost a zastřešil se dvorek, vznikla půdní vestavba a rekonstrukcí prošly veškeré vnitřní prostory, okna i dveře. Celá oprava vyšla na desítky milionů korun a významná část byla uhrazena z prostředků Evropské unie. Velkou událostí bylo zpřístupnění sklepů včetně jednoho zcela nově objeveného. A také archeologické naleziště ve sklepě pod zadní části budovy, kde jsme během prací odhalili pozůstatky domů ze 14. a 15. století. Ty jsme nakonec zakonzervovali a umožnili veřejnosti nahlédnout takřka do počátků středověkého Nymburka.
Očekávali jste takový objev?
Tušili jsme, že pod budovou se něco skrývá, ale rozsah nálezu nás překvapil. Zvlášť odkryté pozůstatky středověkých domů byly skutečnou „bombou“. Objev samozřejmě práce prodloužil, ale za takový unikátní archeologický nález to stálo.
K muzeu přibyla i nová přístavba. Co v ní návštěvníci uvidí?
Byla nutná kvůli velkoformátovému Muchovu obrazu, který měří tři na sedm metrů. V původní budově mu místo zkrátka nezbylo. Součástí přístavby je také velká prosklená garáž pro další unikát – osobní automobil Bohumila Hrabala, Ford Escort z roku 1983. Oba předměty tak mají vlastní výjimečný prostor.
Když už jsme u Hrabala – muzeum spravuje i jeho chatu v Kersku, že?
Ano, loni jsme ji po rekonstrukci znovu otevřeli veřejnosti. Vrátili jsme jí podobu z doby, kdy tam Hrabal s manželkou pobývali v 80. letech. Prohlídky probíhají s průvodci a během sezóny je o ně velký zájem.
Chystáte kromě stálé expozice i krátkodobé výstavy?
Určitě. Nedávno jsme otevřeli vánočně laděnou výstavu keramiky Bronislava Kuby. Na příští rok plánujeme výstavu věnovanou Hrabalovi a jeho přátelům – výtvarníkům. Postupně chceme představovat i další tematické výstavy.
Jak mezi sebou jednotlivá pracoviště Polabského muzea spolupracují?
Velmi úzce. Každé muzeum má trochu jiný typ sbírek a často si navzájem půjčujeme předměty pro výstavy. Stejně tak spolupracujeme s ostatními muzei v republice. Například Muchův obraz byl loni po mnoha desetiletích zapůjčen do Pardubic
Jak se v muzeu vybírají konkrétní exponáty, které se do expozice dostanou?
Vybírali jsme předměty v nejlepším stavu, které nejlépe vystihují konkrétní období regionu. Expozici navíc doplňují grafické panely Lucie Seifertové, autorky projektu Dějiny udatného českého národa. Každý text převedla do komiksové formy, takže i děti – a vlastně i dospělí – získají informace zábavnou cestou.
Jaký je podle vás hlavní úkol regionálního muzea?
Pečovat o kulturní dědictví a předávat ho dál. Ukazovat lidem, v jak kulturně bohatém regionu žijí, a připomínat, že kromě přítomnosti a budoucnosti existuje i historie, na kterou má smysl navazovat.
Foto: Archiv Polabské muzeum
Buďte první! Přidejte komentář