Obdělávat pole a starat se o zvířata, která nám přinášejí užitek. To obnáší zemědělství, které je pro nasycení společnosti nezbytné. Je to povolání, které vyžaduje každodenní práci bez ohledu na počasí. Buď vás zocelí a stane se vaší životní náplní nebo zjistíte, že jej prostě dělat nemůžete.
Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.
K prvnímu případu zkušených zemědělců se už dnes řadí Ing. Pavel Francl, jehož hospodářství se sídlem v Leštině u Světlé funguje už od roku 1998. „Práce v zemědělství není pro každého. Je nejenom náročná, ale svým způsobem vás k sobě uváže. Hlavně musí bavit. Máte-li zvířata, musíte o ně den co den pečovat, a v letním období žní a polních prací pro vás dovolená rozhodně nepřipadá v úvahu,“ říká Pavel Francl, který si za osmadvacet let práce v zemědělství už nedovede představit, že by dělal něco jiného. „Mám tu práci rád a za ta léta mi přirostla k srdci. Vím, že dělám něco, co má smysl,“ dodává.
V současné době hospodaří celkem na 1220 hektarech zemědělské půdy. Z toho tvoří 561 hektarů orná půda, kde se pěstuje obilí, řepka, kukuřice na siláž a luskoobilní směska. Zbylých 659 hektarů připadá na travní porosty, z nichž je 180 hektarů pastvin a zbytek slouží ke sklizni sena a senáže pro krmení zvířat.
Řádná péče o půdu i skot
S výnosy a kvalitou polních plodin je pan Francl spokojen. „Stabilitu výnosů přikládám především řádné péči o půdu. Základem je hnojení chlévským hnojem v kombinaci s vápněním. Každý rok vracíme do půdy na třináct tisíc tun hnoje, což se samozřejmě pozitivně odrazí i na kvalitě půd a snížené potřebě průmyslových hnojiv,“ vysvětluje Pavel Francl.
Pěstování obilí a řepky mu zajistí i dostatek slámy, jakožto kvalitní podestýlky pro zvířata, která se pak stává i nedílnou součástí chlévského hnoje. „To, co do půdy dáme, se nám vrátí. Živočišná a rostlinná výroba představují ucelený koloběh, ve kterém spolu jdou ruku v ruce a jedno bez druhého nemůže dobře existovat,“ popisuje Pavel Francl fakt, který je od nepaměti podstatou lidské obživy a jenž řada lidí v dnešní uspěchané supermarketové době často opomíjí.
Co se hovězího dobytka týče, stará se Pavel Francl o 1100 kusů plemene český strakatý skot. Věnuje se jak mléčné, tak i masné produkci. Zdraví a pohoda zvířat jsou u něj na prvním místě. „V chovu je samozřejmě nezbytná čistota. Zvířata musí mít suchou podestýlku a do čistého žlabu dostávat dostatek kvalitního krmení,“ popisuje pan Francl.
„Hodně investuji také do prevence jako je pravidelná úprava paznehtů či očkování,“ dodává s tím, že zdraví a spokojenost skotu se promítá i do kvality masa a mléka.
Les je relax
Významnou roli v úspěšnosti chovu Pavla Francla hraje i to, že dobytek má možnost trávit čas venku a není jen zavřený ve stájích. „Přes léto má skot dostatek pastvy a sluníčka. Funguje tak, jak je to pro tato zvířata přirozené – chodí a ukusuje stébla,“ pokračuje Pavel Francl. Ač mu s chodem hospodářství pomáhá sedmnáctka zaměstnanců, jejichž práce si nesmírně považuje, o chod letních pastvin se stará výhradně on sám.
„Dvakrát denně objet a zkontrolovat všechny pastviny je takový můj odpočinek a relax,“ usmívá se Pavel Francl. A co taková kontrola vlastně obnáší? „Musím se podívat, zda se některá z krav zrovna neotelila. Pokud ano, musím chytit a oznámkovat nové tele a vše zapsat. Musí se také hlídat, zda mají zvířata dostatek čerstvé vody a dbát i na stav ohradníků – osekávat porost, který do něj zasahuje a odhalit případné defekty,“ popisuje Pavel Francl.
„Na obchůzky ohrad se mnou chodívala manželka. Bohužel, už dva roky není mezi námi,“ vzpomíná Pavel Francl a přemítá, že bez vydatné manželčiny pomoci by vlastně tak velké hospodářství vybudovat nemohl. „Byla mi velkou oporou a kamarádkou. Starala se o děti a domácnost, tudíž jsem se mohl věnovat podnikání,“ dodává.
Kromě dobytka a polností zaměstnává Pavla Francla i péče o dvacet hektarů lesa. Probírky, výsadbu a ostatní práce v lese považuje stejně jako kontrolu ohrad za odpočinkovou činnost. „V lese i na pastvinách mi dělá společnost můj pes, německý ovčák. Má to tam rád, stejně jako já,“ uzavírá Pavel Francl.
Foto: Archiv Argo Francl
Komentáře nejsou povoleny.