Pastor Vladislav Donát: Křesťanství je pro nás otázka každodenního života

Nemáte čas číst? Poslechněte si článek v audio verzi.

V převážně ateistickém Česku může slovo „církev“ vyvolávat různé představy. Společenství Křesťané Pelhřimov však ukazuje, že víra může být přirozenou a dynamickou součástí každodenního života. Nesnaží se nikoho nutit, ale prostřednictvím sportu, kultury a osobních vztahů chtějí lidem nabídnout „dobrou zprávu“. O tom, jak lze spojit basketbal s Bohem a co znamená být následovníkem Ježíše v 21. století, vypráví pastoři církve Vladislav Donát a Václav Plášil.

Jaká je historie církve Křesťané Pelhřimov a jaké byly vaše osobní cesty k víře?

Vladislav Donát: Během komunismu jsem vyrůstal v rodině baptistického kazatele. Rodiče nejenže o Bibli mluvili, ale také podle ní žili – pašovali tajnou křesťanskou literaturu nebo organizovali ilegální tábory pro děti z křesťanských i nekřesťanských rodin. Na jednom z těchto táborů jsem těsně před koncem komunistického režimu odevzdal svůj život Ježíši i já. My nevěříme v to, že takovouto věc lze jen tak zdědit. Každý se musí sám rozhodnout, jestli se stane následovníkem Ježíše Krista. V roce 2007 jsme s manželkou skončili teologickou školu ve Spojených státech a hledali jsme místo, kde bychom mohli začít naši práci. Bůh nám otevřel dveře do Pelhřimova, kde jsme začali duchovní práci. Prvním člověkem, který se v nově vznikajícím církevním sboru rozhodl následovat Ježíše byl právě Václav.

Václav Plášil: Moje cesta k víře byla dlouhá. Když mi bylo 24 let, stala se v mém osobním životě velká tragédie. Během autonehody jsem přišel o své blízké a bylo těžké se s tím vyrovnat. V tomto období jsem dospěl k tomu, že v životě nejsou náhody a existuje někdo nad námi, kdo naše životy řídí. Přátelé naší rodiny mi představili křesťanství. Ale zpočátku to bylo spíše o pravidlech, kterým jsem moc nerozuměl. Občas jsem byl zasažen pěkným kázáním, ale stále jsem hledal jsem něco víc. Zlom přišel, až když jsem se na basketbalových kempech dozvěděl, že je možné mít s Bohem osobní vztah. To mě vedlo k tomu, že jsem začal číst Bibli a poznávat příběh Ježíše, uvěřil jsem evangeliu a přijal jsem Krista jako svého osobního Spasitele.

Místo křesťané si raději říkáte „následovníci Ježíše Krista”. Co to znamená?

Vladislav Donát: Abychom pochopili, co je to křesťanství, je třeba jít přímo ke zdroji. A tím je Bible. Je to stará, ale i dnes velmi relevantní kniha. Podle nás není křesťanství pouze to, že člověk jde například o Vánocích do kostela. To, co Ježíš učil je: „Následuj mě každý den.“ Pro nás je křesťanství otázka každodenního života. My jakožto Ježíšovi následovníci víme, že tato zpráva není jen pro určitou skupinu lidí, ale úplně pro každého. Začali jsme hledat způsoby, jak tu dobrou zprávu šířit dál. Díky našim kontaktům v USA přijíždí týmy dobrovolníků na kempy, kde učí angličtinu a tráví volný čas s mladými lidmi. Snažíme se lidem ukázat, že existuje něco víc. Nikomu nic netlačíme, jen lidem říkáme, co nám změnilo život a co jsme díky Ježíši poznali.

Kolik má dnes vaše komunita členů a jak se v průběhu let vyvíjela?

Vladislav Donát: V roce 2007 jsme začínali jen jako dvě rodiny v pronajaté místnosti v kulturním domě. Prvních sedm let se skoro nic nedělo. Byli jsme ale trpěliví v naší práci a modlili se. Postupně začali přicházet první lidé, většinou bývalí ateisté, kteří uvěřili evangeliu. Dnes se nás pravidelně schází kolem 40 až 50. Nejde nám o členství a příspěvky, ale o to, aby lidé osobně poznali Ježíše Krista.

Kromě English kempů pořádáte také basketbalové kempy. Spojení víry a basketbalu mě překvapilo…

Václav Plášil: Jak jsem již zmínil, basketbal byl jednou z cest, jak jsem se k víře dostal. Provází mě celý můj život. Kempy, které naše církev pořádá už asi 13 let, ale nejsou jen o basketbalu. Spolupracuje na nich s námi naše partnerská církev z USA a kromě skvělého basketu a zábavy může každý nenásilnou formou slyšet evangelium – dobrou zprávu. Na kempech jsem si vyslechl osobní příběhy lidí, kterým Bůh proměnil život, což mne vedlo k hlubšímu zamyšlení nad smyslem bytí. Začal jsem číst Bibli a najednou mi celá skládačka začala dávat smysl. Vladislav Donát: Děti a mladí lidé zažijí týden špičkového sportu, ale uprostřed dne se na pár minut zastavíme a jeden z Američanů se podělí o svůj osobní příběh – o to, jak víra ovlivnila jeho život. Chceme ukázat, že i křesťané jsou normální lidé s normálními zájmy.

Jak vnímá vaše aktivity okolí v převážně ateistickém Česku? Setkali jste se s negativními reakcemi?

Vladislav Donát: Zejména na začátku byli lidé nedůvěřiví, což chápeme. Měli obavu, jestli nejsme nějaká sekta. Ještě před basketbalovými kempy jsme se chtěli věnovat volejbalu. Dostali jsme ale odpověď, že víra a sport se prostě spojit nedají. Nakonec jsou ale lidé, kteří nám dají šanci, velmi mile překvapeni. Václav Plášil: Je to tak. I během našich kempů pořádáme třeba velké grilování pro všechny účastníky, jejich rodiče a široké okolí a lidé jsou nadšení. Pochvalují si příjemnou atmosféru, jsou překvapení moderními prostory, užívají si zábavu a ani se jim nechce domů. To je pro mě vždy úplně skvělý pocit.

V Pelhřimově také provozujete Malé muzeum Bible. Jaká je jeho historie?

Vladislav Donát: Muzeum jsme otevřeli v roce 2016. Vzniklo z výstavy, která se lidem moc líbila, a proto jsme ji začali rozšiřovat. Dnes je v muzeu k vidění mnoho zajímavých exponátů. Vnímáme ho jako další možnost, jak lidem Bibli představit a předat jim její zvěst.

Co mohou návštěvníci v muzeu vidět?

Vladislav Donát: Hned od začátku jsme věděli, že nechceme nikoho Biblí nudit. Proto se snažíme, aby byly naše exponáty zajímavé. Máme tu historické tisky ze začátku 16. století nebo originály Bible kralické. Návštěvníci si u nás mohou vyzkoušet různé historické tiskařské stroje, aby viděli, jak proces výroby knihy probíhal. Celé muzeum se snažíme stavět tak, aby si každý návštěvník mohl udělat ucelený obrázek o historii a zvěsti Bible, jak byla předávána, pašována nebo ukrývána. Kdo má zájem, může si na konci prohlídky Bibli zdarma odnést.

Jaké máte plány do budoucna?

Václav Plášil: Nejnovějším plodem naší dlouhodobé práce ve sportu je založení Křesťanské basketbalové akademie, která startuje letos v září. Půjde o mezinárodní akademii pro talentované hráče ve věku 17 až 20 let. Nabízíme špičkový basketbalový program, který bude veden v angličtině, s možností získání sportovního stipendia na prověřených univerzitách v USA. Hráčům chceme především poskytnout kvalitní péči a více než jen basketbalový trénink. Rádi bychom pomohli mladým sportovcům správně vykročit do života a kdo bude chtít, může se dozvědět více o křesťanství. Akademie je otevřena všem a být věřícím rozhodně není podmínkou pro přijetí. Vladislav Donát: Ať už jde o sport, hudbu, nebo muzeum, náš cíl zůstává stejný: šířit dobrou zprávu o Ježíši, která nám dává smysl a radost do života.

Foto: Archiv Společenství Křesťané Pelhřimov